Nanna je představitelkou třetí generace dynastie Ivarssonů, dcerou Larse a vnučkou Sixtena. Vystudovala průmyslový design, ale nakonec se vydala po stopách svých předků a díky tomu rozšířila řady ženských autorek. Na jejích dýmkách je zajímavé mimo jiné to, jak záměrně rozvíjí odkaz dánského dýmkařství. A určitý vliv dědečkovy i otcovy práce je na první pohled patrný, i když Nanna má v oblibě trochu robustnější tvary — většina jejích realizací je založena spíše na větších kusech dřeva, které jí umožňují pracovat s ním ve velkých sochařských objemech. Charakteristický je především tvar krčku, který se v mnoha případech směrem k náústku rozšiřuje. Díky tomu je hmota dýmky pěkně vyvážená, protože objem se nesoustředí jen na hlavičku. Dýmka patří do série Nanna Ivarsson Design, což je řada několika (myslím, že tří) kreací, které Nanna připravila pro sériovou produkci dánského Stanwellu. Je bezfiltrová — i když na filtr by se místo...
Stanwell Naval Admiral (30)
Maličký Stanwell Bamboo patří k mým nejoblíbenějším dýmkám, a tak jsem se už delší dob poohlížel po nějakém dalším kousku této dánské firmy s anglickým názvem. Jejich dýmky se vyznačují prvotřídním dílenským zpracováním, všechno na sebe pasuje jako ulité a z dýmek se skvěle kouří. Navíc vše za dosti přijatelné ceny. Do oka mi padla hlavně krásná námořnická série Stanwell Naval. Dává to logiku, vyrábět námořnické dýmky, když Dánské břehy omývá Baltské a Severní moře. Dýmky na první pohled zaujmou hlavně mosazným prstýnkem na krčku, který má mezinárodně srozumitelný tvar námořnických frček, které se používají nejen v Dánsku, ale třeba i ve Švédsku, Velké Británii, Portugalsku, Kanadě a mnoha dalších přímořských státech. Série se skládá ze čtyř produktových řad-hodností: 1) (Sub)Lieutenant: pískovaná dýmka hladkým krčkem a jednoduchou výložkou: pruh a očko 2) Commander: hladká černá dýmka se třemi pruhy a očkem 3) Captain:...
Oheň a síra: dýmkový zapalovač Zippo
O plynovém zapalovači jsem už psal, dnes k tomu přidám ještě pár řádek o benzinovém Zippu v úpravě pro dýmky. Koupil jsem si jej nedávno jen tak z rozmaru: ne že bych ho potřeboval, spíš je to kus pěkné práce a ten výrobek se mi docela hodil na poličku, na větrné pochůzky venku a taky mezi lidi, kde budí pozornost srovnatelnou s dýmkovým plyňákem. Můj mosazný typ se jmenuje Brass Venetian a podle mého názoru to je jedna z nejhezčích realizací téhle americké firmy. Vypadá trochu staromódně a trochu romanticky, skvěle ladí se všemi dýmkami se zlatými/mosaznými kroužky. Ideální doplněk do lepší společnosti. Hned zkraje musím třeba předeslat, že Zippo je pro zapalování dýmky nevhodné. Ano, já vím, že to je možná šok, protože spousta dýmkařů na své Zippo nedá dopustit. Vždyť se to jmenuje Pipe Lighter, tak to přece musí být určeno pro dýmky?! Benzinový zapalovač je cítit, a nutně (a negativně) tak ovlivňuje chuť tabáku. Už...
Kam budeme chodit dýmat, až budou výhradně nekuřácké restaurace?
Mám rád filmy z padesátých a šedesátých let. Mimo jiné věci mě na nich fascinuje to, že bylo úplně normální kouřit doslova všude: v kanceláři, v MHD i letadle, v restauracích, kině, v ordinaci u lékaře, v obchodě, při přebalování dětí, zkrátka kdekoliv a kdykoliv vás napadlo. Nedovedu si představit, jak se v takovém prostředí dalo žít, ale muselo to být něco! Buďme rádi, že ta doba je pryč a kuřáci mají čím dál méně prostoru k obtěžování svého okolí. Trochu hloupé je, že veškeré kouření se dnes háže do jednoho pytle. Ale zatímco cigarety smrdí vždycky a všude, u doutníků nebo dýmek už to není tak jednoznačné. Stejně tak zdravotní rizika jsou dost odlišná: dýmkařům například nehrozí rakovina plic jednoduše proto, že nešlukují. Vždycky když čtu nějakou teorii o tom, že kuřáci (alkoholici, buseranti) by měli připlácet na zdravotní pojištění, protože j léčba jejich blbosti stojí hromadu peněz, vzbuzuje to...
Cukrová vata od Mac Barena
Už je to přibližně rok, co jsem naposledy zkoušel aromatické tabáky. A protože moje historicky první a zároveň jediná aromatická dýmka dlouho smutně koukala ze stojánku, rozhodl jsem se dát zase po čase aromatikům šanci. Mám v jedné zavařovačce ještě půlku balení Original Choice od MacBarena, tak jsem to bral jako příležitost udělat si místo pro něco lepšího, co budu kouřit na pravidelné bázi. Original Choice byl shodou okolností můj úplně první tabák. Doporučuje se začátečníkům pro svou malou sílu a příjemný odér, ale to jsou tak zhruba všechny jeho zásadní klady. Nevím, jestli mu ten rok zrání prospěl, ale z dnešního pohledu už je to jenom nudná perlivá limonáda, která mě ani trochu nebavila. Nejvíce mi připomíná cukrovou vatu z pouti, možná ovocný pudink s trochou vanilky a třešní — zřejmě další z řady produktů největšího vynálezu chemického inženýrství — umělých aromat. Už vidím, jak jsou na sebe dánští amatérští chemici pyšní...
„Doutník“ z briaru
Tohle mě dnes docela dostalo. Dýmka ve tvaru doutníku, která se kupodivu asi dá kouřit. Na dýmkové konstrukci toho člověk moc nevymyslí (i když mám v zásobě jeden text o „jiných“ dýmkách), ale dýmka-doutník je opravdu docela originální záležitost. Dobře vypadá a má takový ten jednoznačný wow efekt. Otázka je, jak dobře se z toho dá kouřit. Na první pohled by člověk řekl, že asi dost podobně, jako se kouří doutník, ale oproti doutníku má tahle dřevěná paráda několik úskalí. V prvé řadě u doutníku hoří náplň zároveň s krycím i vázacím listem, takže shořelý tabák (popel) postupně odpadává. Co se stane u doutníkové dýmky ve chvíli, kdy vykouříte půlku tabáku? Bude se vám popel sypat na stůl nebo na oblečení? Možná že stačí tabák dostatečně udusat, aby držel uvnitř dýmky, ale bude pak dobře hořet? Jak se takový tabák dusá v průběhu bafání, když dusátko nedostane až k náústku? Nebo se prostě od poloviny nedusá? Dá se taková dýmka dobře...
Rovnoměrné zakuřování dýmek — jeden můj postřeh
Zakuřování dýmek je otrava. Hrozná. Nechutná to ještě tak, jak má, člověk musí dávat velký pozor, aby nepropálil dřevo, zkrátka je s tím trocha mrzení. Má-li dýmkař pravidelný přísun nových dýmek, prakticky nevychází ze zakuřovacího procesu, protože to všechno nestíhá. Největší potíže se zakuřováním je ta, že je nesmírně obtížné vytvořit uvnitř hlavičky skutečně pravidelnou vrstvu karbonu, který následně bude chránit dřevo proti prohořívání. Zpravidla ve spodní polovině — a především u dna dýmky — to jde mnohem pomaleji a hůř než v horní části kotle. Odborníci, většina příruček a také doporučení výrobců dýmek říkají, že při zakuřování byste měli nejprve nacpat několikrát jen třetinu dýmky, pak polovinu a teprve až po circa čtrnácti dnech kouřit z plného kotle. To by mělo zaručit, že ve spodní části hlavičky se vytvoří pěkná vrstva karbonu, která postupně bude pokračovat až ke jejímu hornímu okraji. Jiní říkají, že je to jedno...
Doutníkové nůžky Solingen
Mám už je nějakou chvíli, protože aušusová plastová gilotinka sice ořezává obstojně, ale není to žádná velká hitparáda, co si budeme povídat. Německá firma Solingen vyrábí nože, nůžky i manikurní nástroje, značky Merkur Solingen a Dovo Solingen taky břitvy a klasické (osvědčené) manuální kovové holicí strojky, co jim v anglicky mluvících zemích říkají tak hezky safety razor. Jeden mám a nedám na něj dopustit. No a když teď v poslední době kouřím víc doutníků a doutníčků než dřív, chtělo to už pořádné náčiní. Na trhu je, toť se ví, přibližně tuna ořezávačů v různých provedeních i cenových relacích od pár stovek po desítky tisíc, ale mně se nejvíce líbí tato primitivní (rovná se tradiční) konstrukce. Dlouhá ramena nůžek vytvoří dostatečně silný tlak a ostré čepelky odstřelí hlavu doutníku v setině vteřiny, až to lítá po celém baráku. Nůžky mají na délku cca třináct centimetrů, takže zabírají trochu místa v kapse...
Kožená pouzdra na dýmky a příslušenství
Pouzdra na dýmky mám jen dvě, obě jsou kožená od firmy Peterson, a vytěžuji je dost pravidelně. Všechna tahle pouzdra jsou samozřejmě dělaná na průměrné, klasické tvary dýmek, takže žádný šílený freehand nebo churchwarden do nich sice nedáte, ale na přenášení normálních fajek zpravidla postačí. Kožené (ne umělohmotné) pouzdro každému doporučuji, je mnohem praktičtější než kožený nebo plátěný obal, protože náčiní lépe chrání a mnohem více ho pojme. Dá se s přehledem koupit do tisícovky, což s ohledem na ceny ostatního vybavení není nijak závratná suma. To platí i pro malé trojhranné pouzdro od Petersona, které se vejde do větší kapsy a dokáže pojmout kromě jedné dýmky a tabáku i další náčiní: filtry, dusátko. U takového zařízení je nejdůležitější prostor na samotnou dýmku — ten se nachází ve spodní části, která se zapíná zipem a tvoří kapsu o délce asi 16 centimetrů. Prostor není velký, slouží docela dobře všem mým billiardům...
Plynový dýmkový zapalovač Xikar
Rozšířil jsem v poslední době své vybavení o několik milých maličkostí, které spadají do oblasti příslušenství a zpříjemňují dýmkařský koníček. První věc, o které bych se rád rozepsal, je plynový zapalovač. Ačkoliv uznávám obecně rozšířený názor, že nejlepší zdroj ohně jsou klasické zápalky, často nastává situace, kdy sirky nemůžeme použít. Typicky je to ve venkovním prostředí, kde i slabý větřík může celou operaci zapálení dýmky nebo doutníku když ne přímo znemožnit, tak aspoň výrazně ztížit. Zapalovač naše šance razantně zvyšuje, jeho plamen je živený unikajícím plynem, což je spolehlivější než hořící dřevo. Nevýhodou je žár o vyšší teplotě, než má zápalka — někteří dýmkaři tvrdí, že vyšší teplota plamene negativně ovlivňuje chuť tabáku. Stejně tak je vyšší pravděpodobnost, že si zapalovačem opálíme dřevo dýmky, ale to je riziko, které si můžeme dovolit, dýmek máme dost (!). Dnes se budu zabývat plynovým zapalovačem firmy Xikar, která je mezi kuřáky...