Soutěžní dýmku pro XIII. Klání, které se konalo v půli června v Havlíčkově Brodu, vyrobil Honza Klouček pod svou značkou JanPipes. Ve skutečnosti jde o velmi věrnou repliku dýmky krásnohorsko-havlíčkobrodského dýmkaře Antonína Zieglera, což je samozřejmě záměr a moc hezké gesto. Tyto krásné buldočky pod označením Monte Bello English Fashion No. 488 vyráběl Ziegler ve dvacátých letech minulého století, tudíž mají za sebou téměř devadesátiletou historii. Fajfka je typickým představitelem takzvaného českého buldočka. Krátká, tlustá, robustní dýmka bez oné vytříbené elegance, jakou známe z Dánska nebo Anglie, přesto má jisté nezpochybnitelné kouzlo. Fanfarónské pojmenování English Fashion je třeba brát s velkou rezervou, protože s tradičními anglickými dýmkami výsledek nic společného nemá — jde patrně o podobný reklamní nástroj a trik, jako když Poul Nielsen pojmenoval svoji fabriku Stanwell. Na Zieglerově verzi je nejzajímavější brutální...
Padělané doutníky aneb Prostějovská Cohiba®
Kvalitní „long filler“ doutníky, jak známo, jsou velice drahé. Ve srovnání s dýmkovým tabákem mnohonásobně. Zatímco padesát gramů vynikajícího tabáku pořídíte za tři stovky, ceny vlhkých doutníčků začínají od sto padesáti korun, větší kusy od renomovaných značek kolem pětistovky, i když horní hranice je v podstatě neomezená. Takže dělat potom na baru frajera něco stojí. Nejsnazší cestu, jak se dostat k levným (ale kvalitním) doutníkům, představoval nákup přímo na Kubě, v dnešní době už to ale nijak zvlášť výhodný byznys není, ceny jsou docela podobné jako u nás. Tradičním problémem trhu s doutníky jsou padělky. Jako u každého jiného zboží, padělatelé se soustředí na největší značky, takže první na řadě je kubánská Cohiba. Aukční servery u nás i za hranicemi jsou plné výhodných nabídek na koupil levných doutníků dovezených přímo z Kuby — problém většiny z nich je zkrátka v tom, že se jedná o více či méně zdařilé...
Výroba dýmky podle vlastního návrhu
Na Honzově workshopu jsem si chtěl vystrouhat elegantní dlouhou (čtenářskou) dýmku, která mi ve sbírce chybí. Ze tří tvarů — zulu, canadian a prince — nakreslených za tím účelem jsem se nakonec rozhodl pro variaci na prince s malými úpravami: tvar hlavičky nevychází z kulatého apple, ale je spíše vuknanický. Výsledkem je tedy v podstatě subtilní vulkán s dlouhým oválným krčkem na způsob canadianů a prstýnkem z velbloudí kosti. Říkejme mu třeba důstojný pán, tak se totiž churchwarden obvykle překládá do češtiny. Protože mám poslední dobou zálibu (obsesi) v bezfiltrových dýmkách se štíhlounkým krčkem, od začátku jsem věděl, že něco podobného chci vyrobit. K tomu jsem potřeboval v prvé řadě dlouhý přířez. Mezi starým a vyschlým dřevem s krásnou červenou barvou žádný takový nebyl, a tak jsme vybrali asi deseticentimetrový novější bruyére, do kterého se tvar povedl hezky napasovat. Měl jsem štěstí, protože po ořezání se...
Workshop u Honzy Kloučka
Díky ogarům z brněnské buňky a především díky velkorysosti Honzy Kloučka jsem měl možnost zúčastnit se workshopu v Kostelci nad Černými lesy a následné pijatyky. Událost to byla náramná a až na jediný zádrhel (vybitou autobaterku a tlačení vozu z rygólu) dopadla nad očekávání hladce. Z Brna jsme vyrazili v sobotu ráno v počtu šesti kusů a a ubytovali se v krásně zrenovovaném sirotčinci, ve kterém jsme si svorně rozbili hlavy o futra ve výšce metr sedmdesát. Protože mrzlo jak ve špatném ruském filmu, přesunuli jsme se bryskně do vytopené dílny, ve které na nás čekaly kromě mistra dýmkaře i bruyérové přířezy a hromada strojů vzbuzujících patřičný respekt. Honza nás provedl všemi fázemi výroby dýmky, jak ji v průběhu své praxe vypiloval. Podle našich návrhů vybral dříví, tvar jsme posadili do dřeva, aby měla výsledná dýmka co nejlepší kresbu, a ořízli na pásové pile do hrubého tvaru budoucího výrobku...
Peterson Silver Spigot (150)
Další rovná dýmka! Ale tentokrát úplně jiná. Už je to skoro čtyři měsíce, co jsem si naposledy koupil fajfku, a tak mě prostě příšerně svrběly prsty (a peněženka). Touto čerstvou akvizicí jsem spojil několik věcí dohromady. Totiž: 1) Chyběl mi do sbírky pěkný hranatý buldoček 2) Karlu Schwarzenbergerovi jsem záviděl všechny ty silver spigoty, ze kterých k smrti rád kouří 3) Doposud mi scházela dýmka od Petersona (katastrofa!) Důvodů, proč mě zatím neuchvátil žádný Peterson, je asi víc. Mám-li je krátce shrnout, tak krom toho, že náústky jsou zpravidla vyrobené z mnou nemilovaného ebonitu, často mívají jalovou kresbu anebo hnusný barevný lak či postřik. (Green Spay, Red Spray a podobně, čirá pohroma.) Z Petersonových dýmek se mi asi nejvíce líbí přiměřeně zahnutý tvar 80s a určitě bych si vybral některou pískovanou dýmku. Mám ale moc rád i rovné fajfky, které na mě pořád ještě působí zdaleka nejmoderněji. Spigoty jsou skvělé, bohužel jejich...
Doutník v briaru
Občas, když nemám chuť na dýmku anebo se mi nechce starat o udržování ohně v hlavičce, protože mám něco jiného na práci, vezmu si z humidoru některý doutník. Nemám jich tam moc, většinou deset nebo dvacet, ale zásoba je to dostatečná i pro případy, že by přišla návštěva a měla na doutník chuť. Už více než rok jsem měl v humidoru schovanou jednu Cohibu, kterou mi dal kamarád, ale nekouřil jsem ji, protože měla (bohužel) poškozený jak vázací, tak i krycí list. Doutník byl asi trochu přeschlý a nepřežil transport do Brna, a tak jsem ho nechal trochu dovlhčit a vyzrát. Mezitím jsem přemýšlel, co s ním provedu. Vykouřit standardní cestou by se asi nedal, protože dírami v krycím listu by šel falešný tah. Napadlo mě, že ho nařežu na menší kousky (jako dýmkové lano) a smíchám s čistou Virginií, pak jsem si ale vzpomněl na nějaký článek nebo diskusi, kde autor strčil doutník do dýmkové hlavičky a vykouřil tak. Inu proč...
Hromada náústků od Honzy Kloučka
Dýmka stárne se svým majitelem. Takové stárnutí mívá většinou veskrze pozitivní průběh — dřevo je přírodní materiál a postupně se pokryje letitou patinou, ztmavne, zmatní a prozradí tak, že dýmka patří mezi oblíbené kusy. Stárnutí se však projevuje i negativně, když namísto temně černého náústku máte najednou šedivou nebo zelenou hmotu, které se každý soudný člověk štítí dotknout. Na vině je ebonit — tradiční, ale mnohdy nekvalitní a nestálý materiál pro výrobu dýmkových náústků. Ebonit je sírou vulkanizovaný kaučuk. Ebonitový náústek je příjemný na skus a dobře se drží v zubech, jeho relativní měkkost má ale jednu podstatnou vadu: náústky nejsou příliš odolné proti neopatrnému zacházení nebo prokousnutí, zůstávají v nich hnusné díry po zubech. Vulkanizovaný kaučuk na strojově vyráběných dýmkách bývá zpravidla velmi pochybné kvality, vulkanizují se totiž různé typy a tloušťky najednou, čímž dochází k nestejnoměrnému nasycení sírou...
Dýmky Karla Schwarzenberga (aktualisováno)
Volba hlavy státu dopadla, jak dopadla, takže Karla Schwarzenbergera s dýmkou jsem si musel pověsit v kuchyni jen neoficiálně, natruc. Nejspíš abych z hlavy aspoň na čas vytěsnil ovarové koleno Miloše Zemana s nezbytnou cigaretkou. Teď ovšem Zemanovi trošičku křivdím, protože je známo, že je debil a idiot i on doma kouří dýmku… (ale podobá se při tom spíš Gottwaldovi nebo Stalinovi). Ovšem pro knížepána z Orlíku a Čimelic je fajka zcela nepostradatelný doplněk, který společně s elegantním vystupováním a propracovaným stylem dotváří celkový obraz jeho osobnosti. Trošku jsem zapátral na internetu a vypozoroval, že Karel Schwarzenberg má rád jednoduché, klasické ostrovní dýmky, často totiž kouří anglický Dunhill nebo irský Peterson; oblíbil si i silver spigot, kterých má celou řadu. Ostatně je to dobře vidět na fotkách v galerii níže. V listopadu 2004 Schwarzenbergera vyzpovídal Jiří X. Doležal pro Reflex...
Krška King
Tudlectu fajku mi daroval strýc Pavel, který už s kouřením seknul. Dostal jsem ji v jednatřiceti ke svým třicátým narozeninám. :) Je to docela příjemná věc — mít dýmku, kterou vybral někdo jiný s odlišným vkusem, sbírku plnou jednoduchých billiardů a ostatních minimalistických tvarů to příjemně oživí. Od Karla Kršky už jednu fajku mám (musím o ní napsat!), tento kousek spadá do kategorie Krška King. Na levé straně má vyraženo kaligrafické K a nápis Krška Czech Republic, na pravé straně korunku. Zapomněl jsem se zeptat, jak je stará, ale bude mít asi tak deset až dvanáct let za sebou. Není to klasická produkce, nýbrž dýmka na zakázku, strýc si ji u Kršky nechal vyrobit podle vlastních požadavků a na svoji hubu. Tvar, rozměry i zakřivení náústku tak odpovídají jeho představám. Jedná se o dosti velkou a těžkou dýmku, má osmdesát šest gramů. Délka je necelých šestnáct centimetrů, průměr komory je dvaadvacet a výška...
Dýmkové čističe
V posledních měsících se mi doma sešla celá plejáda různých značek dýmkových čističů, napíšu k nim proto pár slov. Třeba to někomu pomůže v orientaci. Důkladné vyčištění dýmky je nezbytná operace, která by měla následovat po každém kouření. Z tabákové komory, kanálku a náústku se odstraní popel, zbytky tabáku a také vysaje přebytečná vlhkost, což v konečném důsledku prodlužuje životnost dýmky, udržuje dobrý tah a zkracuje dobu vysychání dřeva. V devatenáctém století nabízely dýmkařské katalogy pírka kuřat, která obstojně plnila svou funkci, dnes už naštěstí máme levné a pro daný účel přímo navržené dýmkové čističe vyrobené z kusu drátu obaleného tkaninou (bavlna, umělá vlákna). Dýmkař Michal Novák v pořadu Retro upozorňuje, že za komárů byl čističů nedostatek, nicméně tento problém už úplně odpadl, nabídka je široká a dostupnost dobrá. U čističů jsou podstatné celkem čtyři jejich vlastnosti: délka, tloušťka, pevnost...