S dýmkou ve filmu a televizi se dnes setkáváme málokdy, obyčejně jenom v adaptacích holmesovské tematiky a dílech situovaných do minulosti, řekněme tak do roku 1970. Z poslední doby mě napadá například americký seriál Mad Men (2007), ve kterém se kouří všechno možné opravdu vydatně, ale jedna z postav reklamní agentury je charakteristická právě dýmkou. Fajfky se probojovaly do výborného špionážního filmu Jeden musí z kola ven (původní název Tinker, Tailor, Soldier, Spy; 2011), zaměřeného na britskou tajnou službu MI6. Občas se dýmka objeví i v britském detektivním seriálu Endeavour (2013) — ten stojí za vidění nejen kvůli tomu, jak dobře navazuje na starou detektivní školu, ale i kvůli velmi pečlivé výpravě oxfordského prostředí šedesátých let. Skoro nic v tom seriálu (tedy ani dýmka) není jen rekvizitou, spíš tvoří jeden střípek velké obrazové a atmosférické mozaiky. Z těch nemnoha českých filmů, kde hraje dýmka významnější...
Calabash meerschaum (silver ring)
Další dýmka, kterou jsem si pořídil navzdory svému předsevzetí dát si konečně chvíli oraz. Život typografa jest ale trudný, radostí v životě jest míň než málo, a tak občas nezbývá než opatřit si další krásný nástroj ke kouření a ku ozdobě utěšeně se rozrůstající sbírky. Ale protože jsem už ukončil období horečnatého shánění dýmek (mám jich dost), vybírám si v poslední době jen kousky, které sbírku prozáří nebo ozvláštní. Toto je přesně ten speciální případ. Calabash (odborně Lagenaria siceraria) je jakýsi podivný druh dýně nebo melounu anebo okurky (čert aby se v tom vyznal), který roste v teplých krajích — například v Africe, Karibiku, Mexiku i jinde — a křováci i jiná verbež z něj po celá staletí vyrábí nádoby k uchovávání tekutin. Pak se ale jeden takový křovák hluboce zamyslel a vykoumal, že by se z dýně možná dalo vystrouhat i něco ještě lepšího, například fajfka, a tak se zrodily první...
Šest dýmek Františka Filipovského
Knížka stejného názvu vyšla roku 1981 ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář. Jedná se o rozhovor Jiřího Tvrzníka s populárním hercem, který v šesti oddílech vzpomíná na svou rodinu, studia i hereckou dráhu. A mimo to se hned v první kapitole vyznává ze své lásky k dýmkám. Protože by byla škoda, kdyby tento text zapadl, přepsal jsem ho a bez dalších úprav uvádím zde. Pokud máte zájem i o zbytek obsahu, knihu seženete v některém z internetových antikvariátů. Šest dýmek vyšlo i jako audiokniha načtená Františkem Filipovským, prodává ji například Audiotéka. Kapitola od dýmkách je ke stažení zdarma, obsahuje ale upravený a výrazně zkrácený původní text. Šest dýmek Františka Filipovského — načteno autorem Vůně tatínkova tabáku Představuji si obraz tatínka. Vidím ho, jak sedí na litinové lavičce u zdi našeho domu v Poděbradově třídě v Přelouči. Ta lavička — nevím, jak všechno to handrkování přežila...
Klání zemí Koruny krněnské
V úterý 3. 9. 2013 se tradiční setkání brněnských dýmkařů stalo dějištěm dramatického souboje o nejpomalejšího kuřáka široko daleko. Za sponzorského přispění našeho právnického oddělení (díky, Ivo), které dodalo tabák a cenu pro vítěze, jsme se sešli v hezkém počtu jedenácti soutěžících a několika přítomných čumilů. Klání se zúčastnila i naše věrná členka Lenka (to se rýmuje!) a protože začátečnické štěstí je nevyzpytatelné, byla jí všeobecně predikována světlá budoucnost i aspirace na krněnský rekord. Úderem osmnácté hodiny jsme rozbalili pytlíky se třemi gramy soutěžního tabáku. Z vlastní rovné dýmky se kouřil brazilský tabák Santa Fé, lehčí aromatik nevýrazné chuti. V zásadě se soutěžilo podle pravidel (dvě sirky, pět minut na nacpání, minuta na zapálení, dřevěné dusátko), ale byly povoleny čističe na protáhnutí kanálku a také pivní osvěžení kdykoliv v průběhu kouření. Po zapálení začali někteří prskat (ostatním do...
Klidné večery, malé dýmky a zbloudilé duše
Právě jsem se vrátil z procházky, během níž jsem zjistil, že úplně nejlepší čas na dýmku je pro mě tak kolem druhé hodiny ranní. Tři a půl hodinky jsem na sporáku táhnul kuřecí vývar do zásoby a pak vzal psa ven, že se po celodenní práci trochu protáhneme. Na delší procházku je totiž ideální přesně takový vlahý večer kolem patnácti stupňů. A tma vůkol, bezvětří, prázdné ulice, ve kterých se dá korsovat do alelůja. Člověk nikomu nesmrdí pod nos, vždyť už ani většinou nikoho nepotká, leda snad náhodně zbloudilé opilecké duše anebo zaběhnutého alíka, jako se mi to stalo nedávno. Byl to docela velký německý ovčák a evidentně se utrhl někde z výběhu, protože mu z obojku trčel kus kovového řetízku. Zavolal jsem na něj odchytáře z městské policie, aby mi neošustil toho mého černého kříženečka, kterému vytrvale očuchával anus a zkoušel naň bezúspěšně různé vilné pohledy. Ne tak dnes. Klid jako po vymření, ani lístek se nepohnul. Nacpal...
Savinelli Punto Oro (Bent)
Zakazuji si kupovat další fajfky! Tak jo, ale tohle byla vážně výjimka potvrzující pravidlo. První lulka z českého Aukra, a to od prověřeného prodejce ultra-j. Nabízí hromady starého dřeva neznámých značek a různé kvality, ale dává je vždycky do pucu, takže ještě chvilku poslouží. A občas se mezi nimi objeví dobré nářadí, které stojí za úvahu a nějakou tu korunu. Savinelliho fajku jsem vydražil za necelé čtyři stovky, což je na tuto právem oblíbenou a velmi slušnou řadu cena výtečná. Překrásný italský rustik je to hlavní, co mě zajímalo, povrch totiž vypadá skoro stejně jako u staršího brášky od stejné značky. Punto Oro má mít zlatý bod umístěný nahoře na náústku anebo vlevo u čtverhraných buldočích typů. Tady je evidentně náústek nepůvodní, takže žádný bod nemá, leda že bych si ho tam vykouzlil sám, což neumím, protože mám obě ruce úplně levé. Taky jsem ještě neviděl, že by italské dýmky měly petersonský p-lip, působí to přinejmenším zvláštně...
Peterson Dublin 221
Nejspíš jsem byl celý rok hodný nebo co. Jinak si totiž neumím vysvětlit, že ačkoliv nejsou Vánoce ani nemám narozeniny, dostávám pořád nějaké dárky. Třeba popelníky. Nebo tabáky. A dýmky. Posledně mi typografičtí umprumáci z Prahe (sic!) dovezli Stanislawovu Balkan latakii, teď tu mám pro změnu krásnou jakonovou Petersonku, kterou mě bůhvíproč obdarovalo progresivní krněnské grafické studio The Rodina. Jůůů, fenk jů! Dýmka se prodává pod označením Peterson Dublin 221. Je filtrová, s ebonitovým náústkem zakončeným p-lipem na jedné straně a dvěma elegantními kovovými kroužky na straně druhé. Hlavička má po stranách velice pěkné ptačí oči, ostatně na strojovou dýmku je to až podezřele pěkná kresba, jaká se v Dublinu povede jenom občas a omylem. Ale co už, vyhazovat to přece nebudou. Na délku má 14 centimetrů, komora je vrtaná na 21 milimetrů a na výšku měří 40 mm. Váží slušné 72 gramy, ale u plné bentky to není nijak na obtíž, těžiště je dost...
Dýmkový a doutníkový popelník
Takže pane řediteli, kde máme popelníček? — Milouš Zeman
Tady je. Nechal jsem si ho nadělit od spanilomyslné dívky. Chodí relaxovat do keramické dílny a vyrábí tam různé hliněné věci, tak mě napadlo nakreslit si popelník. Kdybych měl někdy chuť sednout si na zápraží nebo na dvorek, bafat tam a řešit všemožné nemožné věci.
Procvičil jsem si při tom trochu technické kreslení (včetně kótování!) a vznikl mi jednoduchý design. Nízkému hranolu dominuje čtvercová výseč na popel, ze tří stran lemovaná štěrbinami pro odkládání doutníků. Kdyby přišla nějaká gentlemanská návštěva. V poslední třetině se nachází třeskutě elegantní odkládací pultík s prohlubní ve tvaru jehlanu, kam se ukládá rozpálená anebo dokouřená dýmka.
Musím uznat, že se to paní Spanilomyslné povedlo. Na výsledku je vidět ruční práce. Hrany nejsou dokonalé, ale ani to nebyl záměr, díky tomu má výrobek ducha. Danke!
Stanwell bamboo, sandblasted bent
Už tu pískovanou bentku mám asi tři měsíce, ale nekouřil jsem z ní, takže zatím bylo zbytečné něco víc o ní psát. Koupil jsem ji z nějakého dánského obchodu přes eBay za docela slušnou cenu, ale neměl jsem žádná velká očekávání, protože fotky byly nekvalitní a nebylo z nich úplně jasné, v jakém stavu dýmka vlastně bude, až přijede. S fajfkami od Stanwella mám zatím dobré zkušenosti, ostatně mám už čtyři, navíc bambusový Stanwell koupený loni v únoru je můj miláček, na krátké kouření zcela ideální. Nedokážu odhadnout stáří dýmky, ale něco už pamatuje. Bambus je krásně stařecky zažloutlý, náústek ještě ebonitový, s kovovým čepem. Fajfka může být stará dvacet nebo i čtyřicet roků, budu se asi muset podívat do starších katalogů, třeba mi něco napoví. Dýmka je pochopitelně bezfiltrová, měří 150 mm, průměr komory 20 mm a hloubka asi 30, hmotnost pěkných 43 gramů. Horní část hlavičky je ponechaná jako přírodní plato, barva hlavičky do...
XIII. Klání zemí Koruny české
Na soutěž v pomalém kouření jsem jel letos vůbec poprvé, dřív jsem si netroufal. Protože hrozilo, že si podpálím vous, propálím dýmku, vyrazím zuby nebo ztropím jinačí ostudu, načež mě některý škodolibý reportér vyfotí do novin coby odstrašující případ. Rozhodl jsem se proto načerpat co možná nejvíc zkušeností, než se pustím do opravdického „závodění“. Po bezmála třech letech s dýmkou v koutku asi konečně nastal onen historický okamžik… Nu a tak jsem si nažehlil pořádné puky na kalhotách, vyleštil polobotky, řádně navoskoval kníry a vyrazil vstříc novému dobrodružství. Klání se konalo v Havlíčkově Brodu v sobotu 15. června 2013 ve dvě hodiny odpoledne. Z naší legendami (a pavučinami) opředené brněnské buňky se mnou bohužel nevyrazil nikdo, tak jsem se svezl alespoň s Michalem Hubaczem z Etrafiky, který s sebou vzal ženu a tabáky na prodej (přesněji řečeno ženu na soutěž, tabáky na prodej). Už v jedenáct...