Pipe club Dýmka.net organizuje pro své věrné členstvo výrobu výroční dýmky. Loňská klubovka má poněkud pohnutou historii a mezi členy se dostala teprve letos v březnu, po jedenácti měsících od spuštění objednávek. Její autor Radek Jůza, známý spíše jako Dejmal, měl totiž vloni nehodu, která mu na půl roku znemožnila věnovat se strouhání dřeva. Ale protože trpělivost je hlavní ctností nás milovníků dýmek, čekali jsme, čekali, a nakonec se i dočkali. Dejmalova klubovka má relativně klasický tvar i proporce, ale najde se na ní několik zvláštností. Hlavička vychází z dublinu, tolik typického pro severské freehandy, nemá ale kruhový profil, nýbrž oválný. Fajfka je zahnutá, řekněme half-bent, směrem od hlavičky se mírně rozšiřuje a má robustní sedlový akrylový náústek, který se u podobných dýmek často nevidí. Na výběr jsme měli z provedení filtr/bezfiltr a pěti povrchových úprav. Volba bezfiltrovky u mě byla jasná hned, jako...
Typografická značka pro Adama
V pondělí se na mě obrátil Adam Schorcht, kolega z dýmkařského klubu a majitel nejkrásnějšího pěstěného kníru široko daleko, že jede v sobotu na Pipe Show do Kodaně a chce tam prodávat pár dýmek, které vyrobil. Prý k tomu nutně potřebuje nějaké logo se svým jménem, značku, raznici, potisk na pytlík a tak.
Poslední léta se podobným zakázkám spíše vyhýbám, ale tohle téma mi přišlo natolik lákavé, že jsem do něj hned pustil a ke svému vlastnímu úžasu udělal mnohem více práce, než bylo potřeba a než se po mně chtělo. Výsledkem je celkem sedm písem, obsahujících kromě několika verzálek a minusek i pár ornamentů. I když je logo dané, kombinací různých řezů je možné vytvářet nezměrné množství variací na dané téma, včetně různě velkých obláčků dýmu, vznášejících se nad fajkami. Koho to zajímá, mnohem delší a podrobnější povídání najde na mém typografickém blogu.
Vieille Bruyere Courrieu Cogolin
Bílým šátkem mává, kdo se loučí. A protože jsem musel odejít do vyhnanství, ze kterého se už možná nevrátím, bylo loučení s Brnečkem o to bolestnější a plačtivější. Naštěstí už v Atriu pomalu vzniká můj svatostánek, přeplněný smutečními věnci a upomínkovými předměty, tak aspoň to malé memento, ta něžná vzpomínka na výjimečného ducha, tam zůstane. Loučení bez dárků jako by nebylo. Proto jsem jich několik dostal — to abych ani v širém světě nezapomněl na své dýmkařské soukmenovce. Přemek Hnilička mi například daroval hezkou rovnou dýmku. Asi proto, že k jeho ztepilé mužné postavě se podobné miniatury nehodí. A já možná ještě někdy zhubnu, pročež mi bude dýmka nakonec slušet více než jemu. Pan Charles Courrieu založil fabriku na dýmky v roce 1802 v jihofrancouzském městě Cogolin, jen kousíček od Saint-Tropez, a výroba tam pokračuje dodnes. Jeho billiard je nejklasičtějším tvarem dýmky, jaký si vůbec umíte představit. Jednoduchá...
Tiskoví magnáti Voskovec a Werich
Na knihu Františka Cingera mě upozornil Tomáš Vejvoda, kterému patří velký dík. Knížka vyšla v roce 2008 v nakladatelství Akropolis a kromě původního autorského textu (který je v menšině) obsahuje faksimile časopisů Osvobozeného divadla: Vest Pocket Revue (1929—1930) a Lokální patriot (1937—1938). V prvním časopise najdeme to hlavní, co nás zajímá, texty o dýmkách. Má je na svědomí Adolf Hoffmeister, který obeslal významné světové dýmkaře své doby zvídavým dotazníkem a získané odpovědi zveřejnil. Dopis dostal například i od Alfreda Dunhilla. Inkriminované stránky jsem vyfotil a text přepsal; tady to máte: My kuřáci dýmek všech národů a tříd pokládáme dýmku za záruku světového míru, za symbol klidu, rozvahy a moudrosti. V dýmce je soustředění a míra pro měření okamžiků i věčností. Kouříme z ní kouzlo samoty, kázeň myšlenek a chutnou vůni dobrého tabáku, chutný tabák sebevědomí a spokojenosti...
O pohár Klementa Gottwalda
Jestli to tak půjde dál, že budeme organizovat soutěž v pomalé kuřbě měsíc co měsíc, bude náš krněnský team v brzké době úplně neporazitelný. Motivace by byla, průměrné výkony jdou nahoru a Gianfranco Ruscalla se už v Itálii pomalu začíná třást, protože jeho bezvýznamný světový rekord 3.33:06 začíná být vážně ohrožen. Posuďte sami… Dne 7. ledna 2014 jsme se slavnostně sešli na obvyklém místě a v obvyklý čas, abychom znovu poměřili síly a svaly a zjistili, kdo má nejlepší svěrač. Protože vydržet tři nebo čtyři hodiny bez WC pauzy, to není jenom tak. O první a možná i nejlepší vtip se postaral pan doktor Kora, který sice dodal soutěžní tabák, za což mu patří vřelý dík a nehynoucí přátelství, ale při vážení tabáku byl tak mocinky šikovný, že část flejků utopil v jogurtovém nápoji. Nu a protože do hospody zpravidla nechodíme obnovit bifidogenní mikroflóru, nýbrž nalít se pivem a doplnit hladinku, dopadlo...
3 roky s dýmkou
Právě jsem velice složitým matematickým výpočtem zjistil, že jsou to na den přesně tři roky, co se započala moje historie s dýmkou. Už ani nevím, co mě to tehdy napadlo, asi jsem chtěl udělat další krok vstříc opravdovému gentlemanství. Skončilo to nakonec objednávkou výroční dýmky Vauen včetně nezbytného příslušenství a taky prvního děsivého tabáku od MacBarena. Brzy jsem zjistil, že dýmka je obrovská a dá se z ní kouřit klidně přes dvě hodiny, pročež ji využívám velice málo. Taky jsem si ji u Marka Cikla nechal odlakovat a navoskovat — sice se při tom na hlavičce objevily nějaké kazy, ale mám ji teď o něco radši. Mimo to jsem ale ještě stihl všechny tyto pozoruhodné věci: 1) Seznámit se přinejmenším s dvaceti dýmkaři (a s circa patnácti se stýkám každý týden) 2) Potkat řadu dalších lidí, kteří se se mnou dali do řeči právě kvůli fajfce (konec sociální fóbie!) 3) Posbírat čtyřiadvacet dýmek (část z nich dostat darem) 4)...
Balkánské směsi
V posledních letech se roztrhl pytlík s dýmkovými tabáky, které ve svém označení používají slovo balkan ve smyslu balkánský. Napočítal jsem jich celých pětapadesát. Je to v prvé řadě chytrý marketingový tah, který se snaží zalepit díru po bájemi opředeném tabáku Balkan Sobranie (původně Sobranie of London), kterému věčnou slávu přineslo hlavně to, že se přestal vyrábět. Ovšem pamětníci tvrdí, že to byl fantastický tabák anglického střihu, jemuž se dalo máloco vytknout. Zatím jsem neměl příležitost starou Sobranii ochutnat a ani po tom nijak zvlášť usilovně neprahnu, protože nevěřím na nejlepší tabák ani dokonalý tabák ani na nenahraditelný tabák. Všechno na světě je relativní a lidé podléhají psychologii víc, než si dovedou připustit. Kdyby se dnes kupříkladu přestal vyrábět Nightcap od Dunhillu, mohl by klidně dosáhnout stejné úrovně proslulosti jako Balkan Sobranie Original Mixture, pokud se mu to už náhodou nepodařilo. Protože ale takzvané balkánské...
Stanwell Naval Admiral (29)
Do nového roku jedině s novou dýmkou. Kdo nemá prvního ledna co zakuřovat, mohl by snadno propadnout depresi, alkoholismu či laciné pornografii na výměnných sítích. A proto jsem si raději zavčasu objednal novou stanwellku z krásné série Naval. Je to můj v pořadí druhý kus z nejvyšší řady Admiral, která má na krčku hezkou frčku se čtyřmi pruhy a taky nejsvětlejší dřevo z celé námořnické série. Minule mě uchvátil typicky ivarssonovský tvar číslo 30, tentokrát je to naopak úplně nejklasičtější billiard označený číslem 29. Třebaže mám jisté pochopení pro snahy o originální pojetí bruyerových dýmek, stejně se nakonec skoro všichni vracíme k základním, léty prověřeným tvarům bez barokního ornamentu a zbytečných přívěšků. U mě patří na pomyslný vrchol krásy a elegence billiardy a prince, u někoho jiného to je zase bentka s hlavičkou ve tvaru brandy anebo poker, na tom zvlášť nezáleží. Pro všechny klasické tvary...
Dýmka od Ivana Šrámka
Na poslední klubovém klání v líné kuřbě se nám sešla hezká hromada různých cen do tomboly pro vítěze — vážně bylo z čeho vybírat. Samozřejmě jsem hned lačně sáhl po dýmce, protože první pravidlo každého kuřmena zní, že dýmek není nikdy dost. Fajfku přinesl Ivan Šrámek , který mezi nás občas v úterý zavítá, myslím že na srazy chodí tak od konce léta tohoto roku. Patří mezi ty odvážné muže, kteří se nebojí, že si u elektricky poháněného stroje uříznou ruce nebo varlata, a tak nás pravidelně zásobuje svými výrobky určenými k mazlení, případně i k prodeji. Ivanova dýmka věnovaná do soutěže (děkujeme!) je opravdu výrazný freehand, jehož základní tvar je odvozený z dublinu, ale všechno ostatní už spadá do kategorie ruční práce, inspirace dřevem, odraz momentální nálady uměleckého řezbáře. Okamžitě upoutá brutálně zvrásněná levá strana hlavičky, přiznaný přírodní okraj kořene vřesovce. Tvar hlavičky je sice téměř osově souměrný, ale jinak...
McIKL Briar Cigar
Jestli dobře počítám, letos mi do sbírky přibylo dvanáct nových dýmek. Částečně to byly vlastní akvizice, částečně různé dárky. To je víc, než v co jsem mohl doufat, a jsou to samé pěkné kousky. Ostatně i tento poslední prosincový přírůstek stojí za to, protože klasickému konceptu dýmky se zásadně vymyká — jde o dýmku tvarovanou na způsob silného doutníku. Někdy před rokem a půl, když jsem psal o doutníku z briaru od Morgan Pipes, napadlo mě nechat si podobné zařízení vyrobit někde u nás. V tom úmyslu mě o pár měsíců předběhl kolega Ivo z brněnského pipe clubu, obrátil se totiž na našeho dvorního krněnského pipemakera Marka Cikla. Ale stejně jsem se nakonec dočkal podobného kousku od stejného autora — dýmky, které se u nás pracovně říká násada od koštěte. Marek má totiž nejen milý úsměv a krásné vlasy, ale i dobré srdce a šikovné ruce, a tak mi vykrouhal jeden něžný doutníček inspirovaný mým návrhem, ve...