Když jsem se začal zajímat o dýmky, přišlo mi úplně absurdní pořizovat si ty nejdražší značky. Dávno jsem totiž pochopil, že jméno je často cennější než samotný produkt. Dýmky od firmy Dunhill jsou toho typickým příkladem. Nepochybně se jedná o tradiční, citlivě navržené kousky s časem prověřenými tvary, na kterých se toho nedá moc vylepšit. Ale ve srovnání se solitéry, jedinečnými ručně vyráběnými kusy, se naplno projeví i jejich nedostatky. Strojová výroba (jakkoliv část procesu probíhá jako ruční práce) neumožňuje dosáhnout tak dobrých výsledků, jako když dýmkař pracuje podle kresby dřeva, nechá se ke tvaru dýmky inspirovat povahou, kvalitou a směrem vláken briarového kořene. Mechanická povaha produkce zkrátka vede k sériové produkci obdobných dýmek s různě podařenou (či spíše nepodařenou) kresbou. Firma Dunhill dnes funguje jako značka luxusního (= předraženého) zboží. Vyrábí pánské oblečení, hodinky, pera i kabely… a produkce...
Dýmka sbližuje
Byl jsem o víkendu na svatbě. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdybych nepřekonal svou vrozenou nesmělost a neseznámil se s kolegou dýmkařem. Všiml jsem si ho hned zkraje — stál opodál, měl vousy a kouřil pěknou bentku, zkrátka od pohledu sympaťák. Večer jsme se pak dali do řeči, dali si ochutnat vlastní tabák, probrali dýmky, život a spoustu jiných věcí. Daroval jsem mu pak na památku zbytek svého oblíbeného Savinelli English Mixture a rozloučili jsme se jako dobří přátelé.
„Fakt dobrá svatba. Dost chlastu a tak,“ říkal kolega u stolu (a byla to pravda). Měli jsme navíc to veliké štěstí, že panna nevěsta je členkou ostravského improvizačního týmu Ostružiny, takže o zábavu bylo postaráno.
Skladování tabáku
Balení, ve kterých se tabák prodává, ať už se jedná o tobolky nebo plechovky, jsou až do okamžiku otevření perfektně těsné, takže v nich tabák vydrží optimálně vlhký i několik let. A říká se, že starý uzrálý tabák je lepší než čerstvý. Ve chvíli, kdy člověk střídá více druhů, vyvstává logický problém: tabák začne postupně vysychat. Některé kulaté šroubovací plechovky mají obstojné těsnění a pár týdnů tabák udrží vlhký, jiné těsní prostě špatně. Hranaté plechovky zpravidla netěsní skoro vůbec, tobolky už vůbec ne. Ve starožitnictví se určitě dají sehnat keramické nebo plechové dózy, které se s uskladnění používaly dříve. Jiní používají igelitové sáčky se „zipovým“ uzavíráním. Problém je, že dózy moc netěsní a pytlíky jsou poněkud neestetické, takže hledáme nádobu, která bude obstojně vypadat a zároveň pokud možno dokonale těsnit. Já používám zavařovací sklenice o obsahu 255 nebo 200 ml, které jsem koupil tady. Vejde se do nich velmi pohodlně...
Nacpávání dýmky podle Davida Mc Grane
Na potěšení z dýmky se podílí celá řada faktorů: kvalita vrtání, tloušťka stěn, kvalita, vlhkost a řez tabáku a další. Mezi nejdůležitější věci, které můžete ovlivnit při každém kouření, patří schopnost adekvátně si dýmku nacpat, a to s ohledem na konkrétní tabák, dýmku i vlastní styl kouření. Chce to především dost praxe (kterou zatím nemám), takže každá rada, jež umožní zkvalitnit tuto nutnou proceduru, se platí zlatem. V příručkách a na fórech se nejčastěji uvádí takzvaná tříkroková metoda (The Three Step Method), která spočívá v postupném zvyšování tlaku. Třetinu tabáku necháte do hlavičky spíš spadnout a jen ji uvnitř urovnáte. Kouřový kanálek potřebuje mít dobrý přístup vzduchu. Druhou třetinu objemu mírně přitlačíte a třetí špetku přitlačíte silněji. Ale ne moc, jen tak, aby stále pérovala. Říká se, že tah dýmky by měl být asi takový, jako když sajete vodu brčkem. Moje zkušenost říká, že je to celé trochu pitomost, protože...
Jirsa SG Superior
Skvostný kousek české provenience, který jsem nedávno koupil na dymky-online, ne náhodou to byla nejdražší jirsovka v nabídce. Dlouho jsem dýmku měl uloženou v oblíbených položkách, ale trvalo nějaký čas, než jsem pro ni dozrál. Nakonec jsem moc rád, že jsem ji objednal, protože teď spolehlivě plní roli „parádní dýmky“, která se nosí na svatby a do lepší společnosti vůbec. Hlavička je vulkanická, mám teď v oblibě tyhle tvary. Přestože dýmka ve skutečnosti není nijak velká, působí spíš robustně. Jak napovídá název, jedná se o hladkou dýmku typu straight grain s pravidelnou kresbou po celém obvodu, při pohledu zespodu jsou vidět nádherné ptačí oči. Odstín je světlý, přírodní, jak to mám nejradši, na dřevě nejsou vidět skoro žádné nepříjemné odlesky (foto trochu klame), časem ještě ztmavne a zmatní. Zespod hlavičky je vyraženo šest hvězd, jedná se tedy o nejvyšší řadu Jirsovy nabídky. Dýmka se vyznačuje mírným a elegantním prohnutím...
Dýmka v knize, empétrojce i avíčku
Historie dokládá spoustu postav, třebaže často imaginárních, které máme dodnes nerozlučně spojené s dýmkou. Čestné místo mezi nimi zaujímají soukromý detektiv Sherlock Holmes a také vrchní komisař Maigret. Oba se objevili v nespočtu knih, povídek, seriálů i audio nahrávek, ať už od původních autorů, nebo jejich epigonů. U Sherlocka je dýmka nezbytnou součástí skoro každého vyprávění, zarytí fanoušci určitě znají jeho legendární A three pipe problem. Nejsem nijak zvlášť dobrý znalec Holmesovských reálií, přestože spoustu těch povídek samozřejmě znám, přinejmenším z poslechu. U Richarda Hackera jsem se dočetl zajímavé detaily, které si nepamatuji (nebo jsem jim dřív nepřikládal velkou důležitost). Třeba že ve čtyřiapadesáti z celkových šedesáti příběhů Arthura Conana Doyla kouří Holmes svou dýmku, zatímco jeho přítel a zapisovatel Dr. Watson jen v sedmi. Hacker zmiňuje také některé specifické (a dosti podivné) detektivovy kuřácké...
Doutníky a děvky
S kamarádem Milošem jsme kdysi měli takové období občasného kouření doutníků. Romantika jako za studentských časů a hraní na velké kluky v jednom. Bohužel to bylo bylo jenom u příležitosti vzájemného setkání, párkrát do roka. V doutnících se moc nevyznám, ale musí se jim rozhodně přiznat určitý styl. Kouření doutníku je svátek a trochu obřad, na hony vzdálený těm smrdutým instantním cigaretám, kterými nám okolí permanentně ztrpčuje život. Doutník doutná, tedy aspoň v češtině. Angličtina má zvukomalebné cigar (čti „sigár“), prý ze španělského cigarro, odvozeného od cicada čili cikáda. Hmyz odpuzuje celkem spolehlivě. Hlavní problém je, že bez humidoru se neobejdete. Cigára, která si koupíte v trafice, jsou už zpravidla vysušená, špatně se kouří a nechutnají tak, jak by měly. Zapálení i kouření doutníku vyžaduje určitý cvik, v tom je určitá podobnost s dýmkou, ale doutník, který jednou zhasl, je už znehodnocený, na vyhození...
Chacom Giant
K tomuhle Chacomu jsem se dostal spíše shodou okolností. Procházel jsem dýmkařskou galerii na Flickru a narazil při tom na profil finského sběratele z Helsinek, který rozprodává většinu svojí sbírky. Ten člověk má spoustu kousků v perfektním stavu, řadu z nich nekouřených, všechny dýmky řádně vyčištěné. Hned zkraje jsem se zamiloval do starší, ale přenádherné dýmky Yves St. Claude s dokonalou kresbou ptačích očí, a obratem si o ni napsal. Majitel ji sice mezitím stihl prodat komusi jinému, ale nabídl mi šlechetně slevu na jakoukoliv jinou dýmku, která se mi bude líbit, takže jsme nakonec přece jen udělali „business“. Chacom Giant se ukázal jako dobrá náhrada. Dýmka byla vyrobena v St. Claude, znalci už budou vědět, čím je toto místo na mapě dýmkařské historie tak zásadní. Jedná se o vlastně úplně klasický billiard větších rozměrů. Na délku má 17 centimetrů, i kotel je dost slušný (průměr 23, výška 45 mm), vejde se do něj solidná...
Výroční dýmka Vauen 160 Jahre
První dýmka je vždycky speciální, že? Člověk už sice něco nastudoval, ale pořád ještě je strašný greenhorn, takže vybírá hlavně pocitově, méně už rozumem. Na výroční dýmce Vauen, vydané ke sto šedesátému výročí firmy, mě zaujal primárně její tvar. Na trhu je překvapivě málo billiardů v provedení panel, přitom tento neobvyklý tvar působí velice moderně, progresivně. Kresba dřeva není úplně svislá ani příkladně hustá, ale jinak vcelku pravidelná. Hlavička je nalakovaná na tmavý odstín, aby to nebylo moc vidět, přesto jde o hezký kousek, který rád používám jako cestovní dýmku, protože nezabírá moc místa. Příjemně hranatý náústek je z akrylu, takže se nemusí nijak udržovat a vypadá pořád dobře, dokonce i přes drobné otisky od mých ulámaných zubů. Na straně čepu je stříbrný prstenec s textem Vauen 160 Jahre a dvěma zkřízenými dýmkami, znakem firmy Vauen. Výroční dýmky jsou vyráběné v limitované a číslované edici, moje princezna má číslo 189...
Jak jsem se zamiloval do dýmky
Bude to možná znít dost zvláštně, ale jsem naprosto typický nekuřák. Odmalička chovám odpor k cigaretám a dodnes jsem velkým propagátorem zákazu kouření nejen na zastávkách, úřadech a ve školách, ale i ve většině restaurací. Nikdy jsem nechápal, proč by měli být nekuřáci terorizováni nepříjemným puchem a proč by každá návštěva hospody měla znamenat, že všechno své oblečení člověk automaticky hodí až někam na dno koše na prádlo, aby ho tím smradem neobtěžovalo ještě dalších několik dní. Když vidím na obálce knížky fotku autora s cigaretou v ruce nebo za uchem, dostávám z toho svědění. Asi dva nebo tři roky jsem teď prožíval takové zvláštní období. Bylo pořád hodně práce a můj život se de facto scvrkl na práci na knižní grafice a věci s tím související, hlavně různé články, konference, komise a přednášky. Podařilo se mi vydat dvě knížky, které mi samozřejmě udělaly radost (hlavně když byly konečně hotové), dostudoval jsem —...