S dýmkou ve filmu a televizi se dnes setkáváme málokdy, obyčejně jenom v adaptacích holmesovské tematiky a dílech situovaných do minulosti, řekněme tak do roku 1970. Z poslední doby mě napadá například americký seriál Mad Men (2007), ve kterém se kouří všechno možné opravdu vydatně, ale jedna z postav reklamní agentury je charakteristická právě dýmkou. Fajfky se probojovaly do výborného špionážního filmu Jeden musí z kola ven (původní název Tinker, Tailor, Soldier, Spy; 2011), zaměřeného na britskou tajnou službu MI6. Občas se dýmka objeví i v britském detektivním seriálu Endeavour (2013) — ten stojí za vidění nejen kvůli tomu, jak dobře navazuje na starou detektivní školu, ale i kvůli velmi pečlivé výpravě oxfordského prostředí šedesátých let. Skoro nic v tom seriálu (tedy ani dýmka) není jen rekvizitou, spíš tvoří jeden střípek velké obrazové a atmosférické mozaiky. Z těch nemnoha českých filmů, kde hraje dýmka významnější...
Doutník v briaru
Občas, když nemám chuť na dýmku anebo se mi nechce starat o udržování ohně v hlavičce, protože mám něco jiného na práci, vezmu si z humidoru některý doutník. Nemám jich tam moc, většinou deset nebo dvacet, ale zásoba je to dostatečná i pro případy, že by přišla návštěva a měla na doutník chuť. Už více než rok jsem měl v humidoru schovanou jednu Cohibu, kterou mi dal kamarád, ale nekouřil jsem ji, protože měla (bohužel) poškozený jak vázací, tak i krycí list. Doutník byl asi trochu přeschlý a nepřežil transport do Brna, a tak jsem ho nechal trochu dovlhčit a vyzrát. Mezitím jsem přemýšlel, co s ním provedu. Vykouřit standardní cestou by se asi nedal, protože dírami v krycím listu by šel falešný tah. Napadlo mě, že ho nařežu na menší kousky (jako dýmkové lano) a smíchám s čistou Virginií, pak jsem si ale vzpomněl na nějaký článek nebo diskusi, kde autor strčil doutník do dýmkové hlavičky a vykouřil tak. Inu proč...
Cukrová vata od Mac Barena
Už je to přibližně rok, co jsem naposledy zkoušel aromatické tabáky. A protože moje historicky první a zároveň jediná aromatická dýmka dlouho smutně koukala ze stojánku, rozhodl jsem se dát zase po čase aromatikům šanci. Mám v jedné zavařovačce ještě půlku balení Original Choice od MacBarena, tak jsem to bral jako příležitost udělat si místo pro něco lepšího, co budu kouřit na pravidelné bázi. Original Choice byl shodou okolností můj úplně první tabák. Doporučuje se začátečníkům pro svou malou sílu a příjemný odér, ale to jsou tak zhruba všechny jeho zásadní klady. Nevím, jestli mu ten rok zrání prospěl, ale z dnešního pohledu už je to jenom nudná perlivá limonáda, která mě ani trochu nebavila. Nejvíce mi připomíná cukrovou vatu z pouti, možná ovocný pudink s trochou vanilky a třešní — zřejmě další z řady produktů největšího vynálezu chemického inženýrství — umělých aromat. Už vidím, jak jsou na sebe dánští amatérští chemici pyšní...
Tabák na jednu sirku (aneb Peterson Irish Oak)
Ne, toto rozhodně není ani zdaleka stejný článek jako Dýmka na jednu sirku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tentokrát se chci krátce věnovat tabáku od Petersona, který je kandidátem pro chladné a pomalé kouření s minimální spotřebou zápalek. Tabák se dodává v kulatých padesátigramových plechovkách, ale já si jej dávám do zavařovacích sklenic. Jde o směs virginie, cavendishe a perique, které dozrávají v dubových sudech od Sherry. Není to ale žádné třešňové víno ani třešňovica (Cherry), jak udávají české překlady, nýbrž Sherry (ze španělského vino de Jerez) — tedy víno ze španělských hroznů fortifikované vysokoprocentní pálenkou. Dubové sudy dávají tabáku nezaměnitelný charakter: už po otevření se projevuje typickou dřevitou vůní, jakou dobře známe z některých destitálů — zejména whisky. Ale do dubových sudů se dává dozrát i slivovice nebo jiné pálenky, dělá to tak s částí své produkce třeba můj strýc… a výsledek je famózní...
Skladování tabáku
Balení, ve kterých se tabák prodává, ať už se jedná o tobolky nebo plechovky, jsou až do okamžiku otevření perfektně těsné, takže v nich tabák vydrží optimálně vlhký i několik let. A říká se, že starý uzrálý tabák je lepší než čerstvý. Ve chvíli, kdy člověk střídá více druhů, vyvstává logický problém: tabák začne postupně vysychat. Některé kulaté šroubovací plechovky mají obstojné těsnění a pár týdnů tabák udrží vlhký, jiné těsní prostě špatně. Hranaté plechovky zpravidla netěsní skoro vůbec, tobolky už vůbec ne. Ve starožitnictví se určitě dají sehnat keramické nebo plechové dózy, které se s uskladnění používaly dříve. Jiní používají igelitové sáčky se „zipovým“ uzavíráním. Problém je, že dózy moc netěsní a pytlíky jsou poněkud neestetické, takže hledáme nádobu, která bude obstojně vypadat a zároveň pokud možno dokonale těsnit. Já používám zavařovací sklenice o obsahu 255 nebo 200 ml, které jsem koupil tady. Vejde se do nich velmi pohodlně...