Příběh Peťákovy dýmky je sice krapítek bizarní, ale zároveň dokonale ilustruje krásnou, milou a někdy i absurdní povahu našeho ďábelského koníčku. Když jsem byl včera v Etrafice v Blanické na semináři se Štefanem „Pištou“ Germanem, prohlédl jsem si v prodejně aspoň zběžně nabídku dýmek, přestože jsem absolutně neměl v úmyslu cokoliv kupovat. Naneštěstí tam kluci mají nejlepší výběr, jaký jsem kdy v české kamenné prodejně viděl. Každý si tam najde něco pro své oko a svou hubu, když přivře obě oči nad cenami. Poslední dobou mě opulentní fajky s krásným zdobením nechávají docela chladným. O to víc si ale všímám dobře provedených klasických tvarů. A dlouhatánský liverpool, nenápadně zastrčený za různě masitými kládami, je přesně ten případ, který mi okamžitě navozuje silné vzrušení, prostě miláček. Na místě jsem pragmaticky a zodpovědně konstatoval, že nemám prachy, a rychle šel pryč, abych se zbavil nepříjemného nutkání...
Klubovka 2013 (Dejmal)
Pipe club Dýmka.net organizuje pro své věrné členstvo výrobu výroční dýmky. Loňská klubovka má poněkud pohnutou historii a mezi členy se dostala teprve letos v březnu, po jedenácti měsících od spuštění objednávek. Její autor Radek Jůza, známý spíše jako Dejmal, měl totiž vloni nehodu, která mu na půl roku znemožnila věnovat se strouhání dřeva. Ale protože trpělivost je hlavní ctností nás milovníků dýmek, čekali jsme, čekali, a nakonec se i dočkali. Dejmalova klubovka má relativně klasický tvar i proporce, ale najde se na ní několik zvláštností. Hlavička vychází z dublinu, tolik typického pro severské freehandy, nemá ale kruhový profil, nýbrž oválný. Fajfka je zahnutá, řekněme half-bent, směrem od hlavičky se mírně rozšiřuje a má robustní sedlový akrylový náústek, který se u podobných dýmek často nevidí. Na výběr jsme měli z provedení filtr/bezfiltr a pěti povrchových úprav. Volba bezfiltrovky u mě byla jasná hned, jako...
Vieille Bruyere Courrieu Cogolin
Bílým šátkem mává, kdo se loučí. A protože jsem musel odejít do vyhnanství, ze kterého se už možná nevrátím, bylo loučení s Brnečkem o to bolestnější a plačtivější. Naštěstí už v Atriu pomalu vzniká můj svatostánek, přeplněný smutečními věnci a upomínkovými předměty, tak aspoň to malé memento, ta něžná vzpomínka na výjimečného ducha, tam zůstane. Loučení bez dárků jako by nebylo. Proto jsem jich několik dostal — to abych ani v širém světě nezapomněl na své dýmkařské soukmenovce. Přemek Hnilička mi například daroval hezkou rovnou dýmku. Asi proto, že k jeho ztepilé mužné postavě se podobné miniatury nehodí. A já možná ještě někdy zhubnu, pročež mi bude dýmka nakonec slušet více než jemu. Pan Charles Courrieu založil fabriku na dýmky v roce 1802 v jihofrancouzském městě Cogolin, jen kousíček od Saint-Tropez, a výroba tam pokračuje dodnes. Jeho billiard je nejklasičtějším tvarem dýmky, jaký si vůbec umíte představit. Jednoduchá...
3 roky s dýmkou
Právě jsem velice složitým matematickým výpočtem zjistil, že jsou to na den přesně tři roky, co se započala moje historie s dýmkou. Už ani nevím, co mě to tehdy napadlo, asi jsem chtěl udělat další krok vstříc opravdovému gentlemanství. Skončilo to nakonec objednávkou výroční dýmky Vauen včetně nezbytného příslušenství a taky prvního děsivého tabáku od MacBarena. Brzy jsem zjistil, že dýmka je obrovská a dá se z ní kouřit klidně přes dvě hodiny, pročež ji využívám velice málo. Taky jsem si ji u Marka Cikla nechal odlakovat a navoskovat — sice se při tom na hlavičce objevily nějaké kazy, ale mám ji teď o něco radši. Mimo to jsem ale ještě stihl všechny tyto pozoruhodné věci: 1) Seznámit se přinejmenším s dvaceti dýmkaři (a s circa patnácti se stýkám každý týden) 2) Potkat řadu dalších lidí, kteří se se mnou dali do řeči právě kvůli fajfce (konec sociální fóbie!) 3) Posbírat čtyřiadvacet dýmek (část z nich dostat darem) 4)...
Stanwell Naval Admiral (29)
Do nového roku jedině s novou dýmkou. Kdo nemá prvního ledna co zakuřovat, mohl by snadno propadnout depresi, alkoholismu či laciné pornografii na výměnných sítích. A proto jsem si raději zavčasu objednal novou stanwellku z krásné série Naval. Je to můj v pořadí druhý kus z nejvyšší řady Admiral, která má na krčku hezkou frčku se čtyřmi pruhy a taky nejsvětlejší dřevo z celé námořnické série. Minule mě uchvátil typicky ivarssonovský tvar číslo 30, tentokrát je to naopak úplně nejklasičtější billiard označený číslem 29. Třebaže mám jisté pochopení pro snahy o originální pojetí bruyerových dýmek, stejně se nakonec skoro všichni vracíme k základním, léty prověřeným tvarům bez barokního ornamentu a zbytečných přívěšků. U mě patří na pomyslný vrchol krásy a elegence billiardy a prince, u někoho jiného to je zase bentka s hlavičkou ve tvaru brandy anebo poker, na tom zvlášť nezáleží. Pro všechny klasické tvary...