KategorieMoje dýmky

Bylo to kdysi v půlce dubna, kdy chlapci zveřejnili na fóru vzor pro výroční klubovou dýmku našeho spolku dýmka.net. Pro rok 2014 byl coby master pipe maker vybrán Petr Peťák Libora, který pod svou značkou Petr Pipes nabízí dokonalé dýmky nejklasičtějších tvarů, ostatně mám už od něj tento čarokrásný Liverpool. Klubovou dýmku bychom mohli označit jako quarter bent dublin v provedení silver spigot — tedy opravdová dýmařská lahůdka. O fajfku byl velký zájem a nabízela se v pěti různých povrchových provedeních (černý, tmavý a světlý písek, tmavá a světlá hladká) a ve variantě filtr nebo bezfiltr. Na četné prosby ještě autor umožnil volbu materiálu náústku, takže si vybral opravdu každý. Já jsem původně uvažoval o světlém písku, nakonec jsem ale nějakou tu korunu ještě přihodil, protože mít hlaďoučký silver spigot ve straight grainu, to jest vlhký sen každého milovníka dýmek. A udělal jsem dobře, protože výsledek je prostě absolutní. To je...

Tohle není švédská trojka, vy prasata, nýbrž česká trojka. To jest takový Přemkův vynález — zdokonalení starých selských dýmek, jaké se kouřívaly hlavně na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Byly většinou vyrobené z porculánu, který samozřejmě pranic nesaje, tudíž šíleně močkovaly a musely míti co nejdelší troubele, aby kouř nebyl moc mokrý a stihl se řádně ochladiti. Selské dýmky jsou obyčejně rozkládací, přičemž rozborka a sborka zahrnuje zpravidla tři kusy: náústek, troubel a hlavičku. Spojené to všecko bejvalo kusem špagátu, neboť selská fajfka má tendenci v nestřežené chvíli se rozpadnouti na prvočinitele. Pak máte sedm let štěstí nebo neštěstí, jak se to vezme, když vám hlavička upadne a roztříští se na tisíc kousků. Ale jak říkám, Přemek Omrt má ten koncept dotažený mnohem dále. Především hlavička není porculánová, nýbrž vyrobená z klasického brieru. Dole na hlavičce jest kónický kovový čep, který jest snadno nasunouti do...

Včera se mi sešly tři nové dýmky do sbírky. Nejdřív ale napíšu o té, která mi udělala zdaleka největší radost. Dostal jsem ji totiž darem od pražského pipe makera Radka Jůzy, řečeného Dejmal. Když jsem někdy na začátku roku psal, že Dejmal „nic jiného než obrklády nedělá“, tak jsem ho tím krapet namíchl. A aby mi dokázal, že i dvouapůlmetrový chlap s obrovskýma rukama jako z nadživotních pomníků socialistických úderníků dovede vyrobit křehkou dýmku, jednu takovou mi z bruyèuru vykřesal. A umí, umí to! Ostatně můžete si všechno podstatné přečíst na Radkově blogu. Tož tu je: malý, lehoučký, pískovaný lumberman. Vybízí k zaklesnutí mezi zuby a spokojenému vyfukouvání kouře i bez toho, abyste si vůbec všimli, že něco držíte v papuli — dýmka totiž váží pouhopouhých 26 gramů. Inspiraci bychom asi našli ve starých anglických a severských dýmkách. Těm prvním odpovídá tradiční tvar, těm druhým mírné naklonění hlavičky směrem ven od...

Lidové rčení praví, že rovných dýmek není nikdy dost; i kdyby na chleba nebylo. A tuhle podpultovku jsem měl u kluků z Etrafiky schovanou od posledně v šuplíčku, aby mě nějaký nenechavec nepředběhl, to by totiž byla čirá pohroma. Mor a neštovice na ostatní dýmkaře! Minule jsem se tak nějak nemohl rozhodnout, kterou z Larsenek si vzít domů, proto jsem to nakonec vyřešil nejlepším možným způsobem — koupil si obě dvě. Tak se to dělá, vážení. Stojánky mi doma přetékají fajfkami, všude se povalují kusy mořeného dřeva, které nemám kam dávat, ale když už je člověk jednou sběratel, tak na nějaký ten bordel nesmí brát velké ohledy. Pes se uskromní, dokonce i žena se uskromní, ale dýmky potřebují dostatek místa k životu. Takže další W. Ø. Larsen — tentokrát krásný dlouhý canadian. Canadian se říká dýmce s oválným krčkem a klasickým — kónicky tvarovaným — náústkem. Ale když se pozorně zadíváte na elegantní tvary tohoto nového kousku...

Dááávno tomu, co jsem si naposledy koupil pořádnou frajerskou fajfku. Ale když jsem se dozvěděl, že Vorža s Jakubem mají v Etrafice obří zásilku krásných nekouřených dýmek po zesnulém dýmaři-sběrateli (více než sto kusů!), musel jsem se na ně aspoň jít podívat. Neuvěřitelné kousky. Hladké, rovné i mírně zahnuté, malé i velké, samý straight grain a ptačí oči, zlaté prstýnky, elegantní aplikace. Navíc skoro všechno famózní kusy dřeva. Staré fajfky, jaké už se dnes vidí málokdy. Pán, budiž mu země lehká, měl evidentně dobrý vkus (a dost peněz) — z takové sbírky bych si vybral klidně dvacet fajek bez mrknutí oka. Stanwell, Ascorti, Viprati, Ser Jacopo, W. Ø. Larsen, Peterson, starý Krška, Design Berlin, Brebbia a já nevím co všechno ještě. Zkrátka náramná slast, předčasné Vánoce, předčasná ejakulace. Kdo nevěří, ať tam běží. Nebudou. Ale protože jsem muž racionální, nemám prachy a nemám ve zvyku nakupovat fajky nad pět tisíc, nu...