Balení, ve kterých se tabák prodává, ať už se jedná o tobolky nebo plechovky, jsou až do okamžiku otevření perfektně těsné, takže v nich tabák vydrží optimálně vlhký i několik let. A říká se, že starý uzrálý tabák je lepší než čerstvý. Ve chvíli, kdy člověk střídá více druhů, vyvstává logický problém: tabák začne postupně vysychat. Některé kulaté šroubovací plechovky mají obstojné těsnění a pár týdnů tabák udrží vlhký, jiné těsní prostě špatně. Hranaté plechovky zpravidla netěsní skoro vůbec, tobolky už vůbec ne. Ve starožitnictví se určitě dají sehnat keramické nebo plechové dózy, které se s uskladnění používaly dříve. Jiní používají igelitové sáčky se „zipovým“ uzavíráním. Problém je, že dózy moc netěsní a pytlíky jsou poněkud neestetické, takže hledáme nádobu, která bude obstojně vypadat a zároveň pokud možno dokonale těsnit. Já používám zavařovací sklenice o obsahu 255 nebo 200 ml, které jsem koupil tady. Vejde se do nich velmi pohodlně...
Dýmka v knize, empétrojce i avíčku
Historie dokládá spoustu postav, třebaže často imaginárních, které máme dodnes nerozlučně spojené s dýmkou. Čestné místo mezi nimi zaujímají soukromý detektiv Sherlock Holmes a také vrchní komisař Maigret. Oba se objevili v nespočtu knih, povídek, seriálů i audio nahrávek, ať už od původních autorů, nebo jejich epigonů. U Sherlocka je dýmka nezbytnou součástí skoro každého vyprávění, zarytí fanoušci určitě znají jeho legendární A three pipe problem. Nejsem nijak zvlášť dobrý znalec Holmesovských reálií, přestože spoustu těch povídek samozřejmě znám, přinejmenším z poslechu. U Richarda Hackera jsem se dočetl zajímavé detaily, které si nepamatuji (nebo jsem jim dřív nepřikládal velkou důležitost). Třeba že ve čtyřiapadesáti z celkových šedesáti příběhů Arthura Conana Doyla kouří Holmes svou dýmku, zatímco jeho přítel a zapisovatel Dr. Watson jen v sedmi. Hacker zmiňuje také některé specifické (a dosti podivné) detektivovy kuřácké...
Jak jsem se zamiloval do dýmky
Bude to možná znít dost zvláštně, ale jsem naprosto typický nekuřák. Odmalička chovám odpor k cigaretám a dodnes jsem velkým propagátorem zákazu kouření nejen na zastávkách, úřadech a ve školách, ale i ve většině restaurací. Nikdy jsem nechápal, proč by měli být nekuřáci terorizováni nepříjemným puchem a proč by každá návštěva hospody měla znamenat, že všechno své oblečení člověk automaticky hodí až někam na dno koše na prádlo, aby ho tím smradem neobtěžovalo ještě dalších několik dní. Když vidím na obálce knížky fotku autora s cigaretou v ruce nebo za uchem, dostávám z toho svědění. Asi dva nebo tři roky jsem teď prožíval takové zvláštní období. Bylo pořád hodně práce a můj život se de facto scvrkl na práci na knižní grafice a věci s tím související, hlavně různé články, konference, komise a přednášky. Podařilo se mi vydat dvě knížky, které mi samozřejmě udělaly radost (hlavně když byly konečně hotové), dostudoval jsem —...