V úterý 3. 9. 2013 se tradiční setkání brněnských dýmkařů stalo dějištěm dramatického souboje o nejpomalejšího kuřáka široko daleko. Za sponzorského přispění našeho právnického oddělení (díky, Ivo), které dodalo tabák a cenu pro vítěze, jsme se sešli v hezkém počtu jedenácti soutěžících a několika přítomných čumilů. Klání se zúčastnila i naše věrná členka Lenka (to se rýmuje!) a protože začátečnické štěstí je nevyzpytatelné, byla jí všeobecně predikována světlá budoucnost i aspirace na krněnský rekord. Úderem osmnácté hodiny jsme rozbalili pytlíky se třemi gramy soutěžního tabáku. Z vlastní rovné dýmky se kouřil brazilský tabák Santa Fé, lehčí aromatik nevýrazné chuti. V zásadě se soutěžilo podle pravidel (dvě sirky, pět minut na nacpání, minuta na zapálení, dřevěné dusátko), ale byly povoleny čističe na protáhnutí kanálku a také pivní osvěžení kdykoliv v průběhu kouření. Po zapálení začali někteří prskat (ostatním do...
Klidné večery, malé dýmky a zbloudilé duše
Právě jsem se vrátil z procházky, během níž jsem zjistil, že úplně nejlepší čas na dýmku je pro mě tak kolem druhé hodiny ranní. Tři a půl hodinky jsem na sporáku táhnul kuřecí vývar do zásoby a pak vzal psa ven, že se po celodenní práci trochu protáhneme. Na delší procházku je totiž ideální přesně takový vlahý večer kolem patnácti stupňů. A tma vůkol, bezvětří, prázdné ulice, ve kterých se dá korsovat do alelůja. Člověk nikomu nesmrdí pod nos, vždyť už ani většinou nikoho nepotká, leda snad náhodně zbloudilé opilecké duše anebo zaběhnutého alíka, jako se mi to stalo nedávno. Byl to docela velký německý ovčák a evidentně se utrhl někde z výběhu, protože mu z obojku trčel kus kovového řetízku. Zavolal jsem na něj odchytáře z městské policie, aby mi neošustil toho mého černého kříženečka, kterému vytrvale očuchával anus a zkoušel naň bezúspěšně různé vilné pohledy. Ne tak dnes. Klid jako po vymření, ani lístek se nepohnul. Nacpal...
Dýmkový a doutníkový popelník
Takže pane řediteli, kde máme popelníček? — Milouš Zeman
Tady je. Nechal jsem si ho nadělit od spanilomyslné dívky. Chodí relaxovat do keramické dílny a vyrábí tam různé hliněné věci, tak mě napadlo nakreslit si popelník. Kdybych měl někdy chuť sednout si na zápraží nebo na dvorek, bafat tam a řešit všemožné nemožné věci.
Procvičil jsem si při tom trochu technické kreslení (včetně kótování!) a vznikl mi jednoduchý design. Nízkému hranolu dominuje čtvercová výseč na popel, ze tří stran lemovaná štěrbinami pro odkládání doutníků. Kdyby přišla nějaká gentlemanská návštěva. V poslední třetině se nachází třeskutě elegantní odkládací pultík s prohlubní ve tvaru jehlanu, kam se ukládá rozpálená anebo dokouřená dýmka.
Musím uznat, že se to paní Spanilomyslné povedlo. Na výsledku je vidět ruční práce. Hrany nejsou dokonalé, ale ani to nebyl záměr, díky tomu má výrobek ducha. Danke!
XIII. Klání zemí Koruny české
Na soutěž v pomalém kouření jsem jel letos vůbec poprvé, dřív jsem si netroufal. Protože hrozilo, že si podpálím vous, propálím dýmku, vyrazím zuby nebo ztropím jinačí ostudu, načež mě některý škodolibý reportér vyfotí do novin coby odstrašující případ. Rozhodl jsem se proto načerpat co možná nejvíc zkušeností, než se pustím do opravdického „závodění“. Po bezmála třech letech s dýmkou v koutku asi konečně nastal onen historický okamžik… Nu a tak jsem si nažehlil pořádné puky na kalhotách, vyleštil polobotky, řádně navoskoval kníry a vyrazil vstříc novému dobrodružství. Klání se konalo v Havlíčkově Brodu v sobotu 15. června 2013 ve dvě hodiny odpoledne. Z naší legendami (a pavučinami) opředené brněnské buňky se mnou bohužel nevyrazil nikdo, tak jsem se svezl alespoň s Michalem Hubaczem z Etrafiky, který s sebou vzal ženu a tabáky na prodej (přesněji řečeno ženu na soutěž, tabáky na prodej). Už v jedenáct...
Soutěžní dýmka z XIII. Klání zemí Koruny České
Soutěžní dýmku pro XIII. Klání, které se konalo v půli června v Havlíčkově Brodu, vyrobil Honza Klouček pod svou značkou JanPipes. Ve skutečnosti jde o velmi věrnou repliku dýmky krásnohorsko-havlíčkobrodského dýmkaře Antonína Zieglera, což je samozřejmě záměr a moc hezké gesto. Tyto krásné buldočky pod označením Monte Bello English Fashion No. 488 vyráběl Ziegler ve dvacátých letech minulého století, tudíž mají za sebou téměř devadesátiletou historii. Fajfka je typickým představitelem takzvaného českého buldočka. Krátká, tlustá, robustní dýmka bez oné vytříbené elegance, jakou známe z Dánska nebo Anglie, přesto má jisté nezpochybnitelné kouzlo. Fanfarónské pojmenování English Fashion je třeba brát s velkou rezervou, protože s tradičními anglickými dýmkami výsledek nic společného nemá — jde patrně o podobný reklamní nástroj a trik, jako když Poul Nielsen pojmenoval svoji fabriku Stanwell. Na Zieglerově verzi je nejzajímavější brutální...