Pipe club Dýmka.net organizuje pro své věrné členstvo výrobu výroční dýmky. Loňská klubovka má poněkud pohnutou historii a mezi členy se dostala teprve letos v březnu, po jedenácti měsících od spuštění objednávek. Její autor Radek Jůza, známý spíše jako Dejmal, měl totiž vloni nehodu, která mu na půl roku znemožnila věnovat se strouhání dřeva. Ale protože trpělivost je hlavní ctností nás milovníků dýmek, čekali jsme, čekali, a nakonec se i dočkali. Dejmalova klubovka má relativně klasický tvar i proporce, ale najde se na ní několik zvláštností. Hlavička vychází z dublinu, tolik typického pro severské freehandy, nemá ale kruhový profil, nýbrž oválný. Fajfka je zahnutá, řekněme half-bent, směrem od hlavičky se mírně rozšiřuje a má robustní sedlový akrylový náústek, který se u podobných dýmek často nevidí. Na výběr jsme měli z provedení filtr/bezfiltr a pěti povrchových úprav. Volba bezfiltrovky u mě byla jasná hned, jako...
Typografická značka pro Adama
V pondělí se na mě obrátil Adam Schorcht, kolega z dýmkařského klubu a majitel nejkrásnějšího pěstěného kníru široko daleko, že jede v sobotu na Pipe Show do Kodaně a chce tam prodávat pár dýmek, které vyrobil. Prý k tomu nutně potřebuje nějaké logo se svým jménem, značku, raznici, potisk na pytlík a tak.
Poslední léta se podobným zakázkám spíše vyhýbám, ale tohle téma mi přišlo natolik lákavé, že jsem do něj hned pustil a ke svému vlastnímu úžasu udělal mnohem více práce, než bylo potřeba a než se po mně chtělo. Výsledkem je celkem sedm písem, obsahujících kromě několika verzálek a minusek i pár ornamentů. I když je logo dané, kombinací různých řezů je možné vytvářet nezměrné množství variací na dané téma, včetně různě velkých obláčků dýmu, vznášejících se nad fajkami. Koho to zajímá, mnohem delší a podrobnější povídání najde na mém typografickém blogu.
Vieille Bruyere Courrieu Cogolin
Bílým šátkem mává, kdo se loučí. A protože jsem musel odejít do vyhnanství, ze kterého se už možná nevrátím, bylo loučení s Brnečkem o to bolestnější a plačtivější. Naštěstí už v Atriu pomalu vzniká můj svatostánek, přeplněný smutečními věnci a upomínkovými předměty, tak aspoň to malé memento, ta něžná vzpomínka na výjimečného ducha, tam zůstane. Loučení bez dárků jako by nebylo. Proto jsem jich několik dostal — to abych ani v širém světě nezapomněl na své dýmkařské soukmenovce. Přemek Hnilička mi například daroval hezkou rovnou dýmku. Asi proto, že k jeho ztepilé mužné postavě se podobné miniatury nehodí. A já možná ještě někdy zhubnu, pročež mi bude dýmka nakonec slušet více než jemu. Pan Charles Courrieu založil fabriku na dýmky v roce 1802 v jihofrancouzském městě Cogolin, jen kousíček od Saint-Tropez, a výroba tam pokračuje dodnes. Jeho billiard je nejklasičtějším tvarem dýmky, jaký si vůbec umíte představit. Jednoduchá...
Tiskoví magnáti Voskovec a Werich
Na knihu Františka Cingera mě upozornil Tomáš Vejvoda, kterému patří velký dík. Knížka vyšla v roce 2008 v nakladatelství Akropolis a kromě původního autorského textu (který je v menšině) obsahuje faksimile časopisů Osvobozeného divadla: Vest Pocket Revue (1929—1930) a Lokální patriot (1937—1938). V prvním časopise najdeme to hlavní, co nás zajímá, texty o dýmkách. Má je na svědomí Adolf Hoffmeister, který obeslal významné světové dýmkaře své doby zvídavým dotazníkem a získané odpovědi zveřejnil. Dopis dostal například i od Alfreda Dunhilla. Inkriminované stránky jsem vyfotil a text přepsal; tady to máte: My kuřáci dýmek všech národů a tříd pokládáme dýmku za záruku světového míru, za symbol klidu, rozvahy a moudrosti. V dýmce je soustředění a míra pro měření okamžiků i věčností. Kouříme z ní kouzlo samoty, kázeň myšlenek a chutnou vůni dobrého tabáku, chutný tabák sebevědomí a spokojenosti...
O pohár Klementa Gottwalda
Jestli to tak půjde dál, že budeme organizovat soutěž v pomalé kuřbě měsíc co měsíc, bude náš krněnský team v brzké době úplně neporazitelný. Motivace by byla, průměrné výkony jdou nahoru a Gianfranco Ruscalla se už v Itálii pomalu začíná třást, protože jeho bezvýznamný světový rekord 3.33:06 začíná být vážně ohrožen. Posuďte sami… Dne 7. ledna 2014 jsme se slavnostně sešli na obvyklém místě a v obvyklý čas, abychom znovu poměřili síly a svaly a zjistili, kdo má nejlepší svěrač. Protože vydržet tři nebo čtyři hodiny bez WC pauzy, to není jenom tak. O první a možná i nejlepší vtip se postaral pan doktor Kora, který sice dodal soutěžní tabák, za což mu patří vřelý dík a nehynoucí přátelství, ale při vážení tabáku byl tak mocinky šikovný, že část flejků utopil v jogurtovém nápoji. Nu a protože do hospody zpravidla nechodíme obnovit bifidogenní mikroflóru, nýbrž nalít se pivem a doplnit hladinku, dopadlo...