Do tabáků ve formě slisovaných plátků jsem se zakoukal už dávno. Kdyby neměly ty fláky pověst pokaženou odfláknutými produkty firmy Samuel Gawith, byla by jejich popularita mezi dýmkaři určitě ještě o dost vyšší. Flake lépe drží vlhkost a pomaleji vysychá, ale hlavně: chutě bývají lépe propojené než u klasické nadýchané mixture. Plátek vám aspoň o trochu šetří čas, který byste spotřebovali archivací v plechovce, je to přirozené staření, zkrácení času k dobrému, někdy i excelentnímu výsledku. Musí se ovšem jednat o flake z krásných čistých listů, měla by na něm být patrná struktura jednotlivých vrstev. Hezky zpracovaný flake se dá snadno rozebrat na vlákna, vidíte v něm všechny složky a v případě virginií taky různé druhy a odstíny, někdy protkané krystalkami přírodního cukru (prý blobst, říká Ivo). Oproti tomu u odpadního flaku bývají tabáky mokré, blátivé, slepené, nebo naopak úplně bez konzistence, namísto...
Miláčku, tabáky máš v troubě!
Je neděle, chvíli po obědě, a já přemýšlím, co ještě nabídnout té milé návštěvě, která se stále nemá k odchodu. A pak mě to najednou zničeho nic napadne, tak se usměju, odskočím si ladně do kuchyně, ale hned jsem zase zpátky a pokládám na stůj plný plech. „Berte si, ještě jsou teplé.“ „Co?“ „No přece tabáky. Právě jsem je vytáhl z trouby!“ Dámy a pánové, představuji vám další z řady pokusů člověka přečurat matku přírodu. Všichni jste už asi slyšeli o archivaci a zrání tabáků, ale tabák pečený v troubě pro vás bude možná novinkou. Jakže, v troubě? Ano, v troubě. Elektrické nebo plynové, je to docela jedno. Ale vezměme to úplně od začátku, abych se nechlubil cizím peřím a nepřivlastňoval si cizí zásluhy. „Už jsi zkoušel ten pečený tabák?“ zeptal se mě významně Vorža na pondělním rauchensrazu. „Jaký pečený tabák?!“ vytřeštil jsem na něj oči… a nechal se zasvětit. Je známo, že blahodárné účinky archivace tabáku se...
Taras Buľba — retro huľba. Nyní i v MP3
Vážení a milí, tímto se započíná nová etapa mého publikování na webu. Vedle článků budu příležitostně přidávat i audiosoubory pro nečtenáře. Určeno k tanci i poslechu. A začínáme tedy pěkně zvostra, milovaným i nenáviděným článkem o smradlavém kozákovi. Omluvte prosím zhoršenou kvalitu záznamu i ochotnický přednes. Porucha rozhodně není na vašem přijímači. Dělám to ale z lásky k latakii, ne pro cenu za mimořádný herecký či umělecký výkon.
Poslechněte si audio verzi
Co nového v Praze a tak vůbec všelijak o všem a o ničem
Do hospody U Růžového sadu, místa činu, už trefím i bez mapy, buzoly a nápovědy. Na pondělní srazy chodí většinou asi miliarda dýmkařů, ale trousí se jak švábi na pivo (doslova), takže když kolem deváté odcházím domů vypustit Krakena Tristana, ještě jich u stolů přibližně milion zůstává. S tím mám trochu problém, protože to přece není můj styl, chodit z hospody dřív než ostatní! Nadmíru zajímavé je, že každou chvíli probíhá U Sadu soutěž v pomalém kouření. Hošíci mají ve vitrínce nachystané soutěžní dýmky, naváží se tabák, žádné velké rozmýšlení, soutěžíš?, tak tady máš kuřivo, tři, dva, jedna, start a jedem. Na závodech se mi ale poslední dobou vůbec nedaří, a to hned z několika důvodů. Předně rozptýlení. Polovina nebo dvě třetiny lidí nesoutěží, takže se u toho pořád hrozně kecá, což narušuje koncentraci a dýmka ti zhasne, ani nevíš jak. Druhá potíž je, že jsem hrozně zpychl. Jak jsem už odkoukal některé fígle, začínám...
Sen je sen, probudíš se, je den. Petr Pipes (Liverpool)
Příběh Peťákovy dýmky je sice krapítek bizarní, ale zároveň dokonale ilustruje krásnou, milou a někdy i absurdní povahu našeho ďábelského koníčku. Když jsem byl včera v Etrafice v Blanické na semináři se Štefanem „Pištou“ Germanem, prohlédl jsem si v prodejně aspoň zběžně nabídku dýmek, přestože jsem absolutně neměl v úmyslu cokoliv kupovat. Naneštěstí tam kluci mají nejlepší výběr, jaký jsem kdy v české kamenné prodejně viděl. Každý si tam najde něco pro své oko a svou hubu, když přivře obě oči nad cenami. Poslední dobou mě opulentní fajky s krásným zdobením nechávají docela chladným. O to víc si ale všímám dobře provedených klasických tvarů. A dlouhatánský liverpool, nenápadně zastrčený za různě masitými kládami, je přesně ten případ, který mi okamžitě navozuje silné vzrušení, prostě miláček. Na místě jsem pragmaticky a zodpovědně konstatoval, že nemám prachy, a rychle šel pryč, abych se zbavil nepříjemného nutkání...