Včera se mi sešly tři nové dýmky do sbírky. Nejdřív ale napíšu o té, která mi udělala zdaleka největší radost. Dostal jsem ji totiž darem od pražského pipe makera Radka Jůzy, řečeného Dejmal. Když jsem někdy na začátku roku psal, že Dejmal „nic jiného než obrklády nedělá“, tak jsem ho tím krapet namíchl. A aby mi dokázal, že i dvouapůlmetrový chlap s obrovskýma rukama jako z nadživotních pomníků socialistických úderníků dovede vyrobit křehkou dýmku, jednu takovou mi z bruyèuru vykřesal. A umí, umí to! Ostatně můžete si všechno podstatné přečíst na Radkově blogu. Tož tu je: malý, lehoučký, pískovaný lumberman. Vybízí k zaklesnutí mezi zuby a spokojenému vyfukouvání kouře i bez toho, abyste si vůbec všimli, že něco držíte v papuli — dýmka totiž váží pouhopouhých 26 gramů. Inspiraci bychom asi našli ve starých anglických a severských dýmkách. Těm prvním odpovídá tradiční tvar, těm druhým mírné naklonění hlavičky směrem ven od...
Domácí archiv
První přikázání každého pravověrného dýmkaře zní: zaarchivuješ! Kdykoliv se objeví nějaký kvalitní tabák, co nám chutná, je potřeba koupit aspoň pár plechovek do zásoby. Čím dříve, tím lépe. Jde o jednu z nejlepších investic vůbec, a to hned z několika důvodů: Ceny tabáků jdou neustále nahoru Občas má některá směs dočasný výpadek, v horším případě se úplně přestane vyrábět Chuti přírodních směsí archivace zásadně prospívá Staré tabáky se dají docela slušně zpeněžit na eBay Design plechovek je rok od roku horší a parte rok od roku větší Chcete-li, aby vás hošíci v klubu milovali, otevřete pro ně desetiletý tabák (ověřeno!) Archivovat jsem začal asi před dvěma a půl lety. Skoro každý rok je tabák o něco dražší, takže doporučuji začít budovat archiv co nejdříve. Levnější už to fakticky nebude. Mám samozřejmě zatím relativně malou zásobu, ale ani ty tři kila tabáku nejsou tak málo, když uvážíte, že do kila se vejde dvacet padesátigramových...
W. Ø. Larsen (Canadian)
Lidové rčení praví, že rovných dýmek není nikdy dost; i kdyby na chleba nebylo. A tuhle podpultovku jsem měl u kluků z Etrafiky schovanou od posledně v šuplíčku, aby mě nějaký nenechavec nepředběhl, to by totiž byla čirá pohroma. Mor a neštovice na ostatní dýmkaře! Minule jsem se tak nějak nemohl rozhodnout, kterou z Larsenek si vzít domů, proto jsem to nakonec vyřešil nejlepším možným způsobem — koupil si obě dvě. Tak se to dělá, vážení. Stojánky mi doma přetékají fajfkami, všude se povalují kusy mořeného dřeva, které nemám kam dávat, ale když už je člověk jednou sběratel, tak na nějaký ten bordel nesmí brát velké ohledy. Pes se uskromní, dokonce i žena se uskromní, ale dýmky potřebují dostatek místa k životu. Takže další W. Ø. Larsen — tentokrát krásný dlouhý canadian. Canadian se říká dýmce s oválným krčkem a klasickým — kónicky tvarovaným — náústkem. Ale když se pozorně zadíváte na elegantní tvary tohoto nového kousku...
W. Ø. Larsen 98
Dááávno tomu, co jsem si naposledy koupil pořádnou frajerskou fajfku. Ale když jsem se dozvěděl, že Vorža s Jakubem mají v Etrafice obří zásilku krásných nekouřených dýmek po zesnulém dýmaři-sběrateli (více než sto kusů!), musel jsem se na ně aspoň jít podívat. Neuvěřitelné kousky. Hladké, rovné i mírně zahnuté, malé i velké, samý straight grain a ptačí oči, zlaté prstýnky, elegantní aplikace. Navíc skoro všechno famózní kusy dřeva. Staré fajfky, jaké už se dnes vidí málokdy. Pán, budiž mu země lehká, měl evidentně dobrý vkus (a dost peněz) — z takové sbírky bych si vybral klidně dvacet fajek bez mrknutí oka. Stanwell, Ascorti, Viprati, Ser Jacopo, W. Ø. Larsen, Peterson, starý Krška, Design Berlin, Brebbia a já nevím co všechno ještě. Zkrátka náramná slast, předčasné Vánoce, předčasná ejakulace. Kdo nevěří, ať tam běží. Nebudou. Ale protože jsem muž racionální, nemám prachy a nemám ve zvyku nakupovat fajky nad pět tisíc, nu...
Cech panen kutnohorských — nežbrblej, Žbrblo!
Krátké, ale dobré. Minutová scéna, kterou jsem objevil ve stařičkém snímku Martina Friče, komedii Cech panen kutnohorských.
— Tys to ještě nikdy neviděl? To je dýmka, víš? A z té se kouří vonný kouř. Je to docela příjemné, viď?
— Jsem člověk hříšný, ale budu se modlit. Nechci do pekla! Smilujte se… všichni svatí, pomozte mi!
— Ale jdi, ty trumbero. Tím se vykuřují ústa a nos, jako se vykuřuje o svátcích pokoj, víš, a nebo kostel. Tedy je to kouř andělský a ne ďábelský, ty —!
— Vy teda nečarujete?
— Jdi už někam na kolo (?)
— Prosím Vás, pane, nechte toho. Kdyby Vás někdo viděl, mohl by z toho mít smrt. Tady to ještě nikdo nezná a přijdete o hlavu!
— Nežbrlblej, žbrblo!
A pak to má ještě pokračování:
— Hlupáci, to je dýmka! Ve světě dnes každý člověk, který jde s dobou, kouří.