Nějak stárneme, hošani. Jsou to už myslím tři roky, co jsem se pustil do kouzelnických experimentů s mícháním dýmkového tabáku. Simsalabim. Může to na první pohled vypadat nesmyslně až směšně, když na trhu je beztak nepřeberné množství produktů od zkušených blenderů, nakonec to domácí míchání ale není úplná blbost, když se člověk trochu zamyslí, což sice bolí, ale bolest koneckonců zoceluje, tak proč to občas nerisknout? Z vlastní zkušenosti vím, že skvělých latakií (nebo virginií či aromatiků, jak chcete) není nekonečně mnoho — nakonec stejně každý točíme pár svých oblíbených směsí pořád dokola. Mám v zásobě tři nebo čtyři latakie, bez kterých se nedá obejít, ale ten zbytek je průměrný a snadno nahraditelný, tudíž ne tak docela nezbytný. Tím se otevírá prostor pro namíchání něčeho domácího, co bude přesně podle našeho gusta, páč dobrého kouření není nikdy dost. Řekněme si na začátek, že v zásadě existují tři způsoby privátního blendování, přičemž ty první dva...
Bambusová čtenářka od Aleše Křivance
Anály jsou již, zdá se, zcela přeplněny zkazkami o mé úchylné zálibě v dlouhatánských dýmkách, přesto se tento nový přírůstek nepochybě zapíše zlatým písmem do hlavního (internetového) análu na adrese dýmkař.cz. Fajfka, která se na mne lascivně usmála ve facebookové skupině Czech Pipemakers, si získala zostřenou pozornost prakticky okamžitě. Bambusových aplikací není nikdy dost, dokonalých dřev jakbysmet. Nu a když jsem se dočetl, že dýmka měří krásných 275 milimetrů na délku, proměnil se zájem v nezvladatelnou vášeň. Čibuk jsem okamžitě zakoupil a zařadil do své skromné sbírečky. Protože — co si budeme nalhávat — dokonce ani moje čtenářka z workshopu v Kostelci nad Černými lesy se co do rozměrů tomuto imposantnímu výrobku nemůže rovnat. Bambusové dýmky se těší oblibě především mezi skandidávskými a japonskými pipemakery, přičemž specialisty na dlouhé čtenářské verze jsou právě druzí jmenovaní — světově proslulá je například řada Ikebana od...
ADAM morta liverpool
Adam Schorcht mne obšťastnil a dojal perfektním liverpoolem vyrobeným z morty. Morta, bog oak, bog-wood nebo taky bahenní dub je luxusní dýmkařský materiál, se kterým se setkáváme poměrně zřídka, a i v mé sbírce je to prozatím první takový přírůstek. Bahenní dub je v principu dřevo, které zůstalo ležet dlouhý čas (circa pět až osm tisíc let) v rašeliništi, a bez přístupu vzduchu tam začalo pomaličku karbonisovat. Kdyby zůstalo v blátě a močálu ještě o krapítek déle, nějaký ten milion roků, stane se z něj postupně černé uhlí. Ale tolik času nemáme. A nemáme vlastně ani v úmyslu dýmku z morty spalovat na troud, právě naopak — jde nám o to udržovat v ní malý červený uhlík dýmkového tabáku a způsobovat si tím různé libé pocity. Pro tento účel se bahenní dýmka hodí náramně. Výtečně odolává hoření a navíc má jedinečnou strukturu dřeva, jak se můžete sami přesvědčit na přiložených fotografiích...
Petr Pipes: klubovka 2014
Bylo to kdysi v půlce dubna, kdy chlapci zveřejnili na fóru vzor pro výroční klubovou dýmku našeho spolku dýmka.net. Pro rok 2014 byl coby master pipe maker vybrán Petr Peťák Libora, který pod svou značkou Petr Pipes nabízí dokonalé dýmky nejklasičtějších tvarů, ostatně mám už od něj tento čarokrásný Liverpool. Klubovou dýmku bychom mohli označit jako quarter bent dublin v provedení silver spigot — tedy opravdová dýmařská lahůdka. O fajfku byl velký zájem a nabízela se v pěti různých povrchových provedeních (černý, tmavý a světlý písek, tmavá a světlá hladká) a ve variantě filtr nebo bezfiltr. Na četné prosby ještě autor umožnil volbu materiálu náústku, takže si vybral opravdu každý. Já jsem původně uvažoval o světlém písku, nakonec jsem ale nějakou tu korunu ještě přihodil, protože mít hlaďoučký silver spigot ve straight grainu, to jest vlhký sen každého milovníka dýmek. A udělal jsem dobře, protože výsledek je prostě absolutní. To je...
Česká trojka Přemka Omrta
Tohle není švédská trojka, vy prasata, nýbrž česká trojka. To jest takový Přemkův vynález — zdokonalení starých selských dýmek, jaké se kouřívaly hlavně na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Byly většinou vyrobené z porculánu, který samozřejmě pranic nesaje, tudíž šíleně močkovaly a musely míti co nejdelší troubele, aby kouř nebyl moc mokrý a stihl se řádně ochladiti. Selské dýmky jsou obyčejně rozkládací, přičemž rozborka a sborka zahrnuje zpravidla tři kusy: náústek, troubel a hlavičku. Spojené to všecko bejvalo kusem špagátu, neboť selská fajfka má tendenci v nestřežené chvíli se rozpadnouti na prvočinitele. Pak máte sedm let štěstí nebo neštěstí, jak se to vezme, když vám hlavička upadne a roztříští se na tisíc kousků. Ale jak říkám, Přemek Omrt má ten koncept dotažený mnohem dále. Především hlavička není porculánová, nýbrž vyrobená z klasického brieru. Dole na hlavičce jest kónický kovový čep, který jest snadno nasunouti do...