Teď jsem si vzpomněl: Aby té mojí poslední princezně fajfce se zlatou kundou na čele nebylo smutno, pořídil jsem jí do party jednu kamarádku. Ninja číslo dvě, oficiálně Ninja Ambra 839. Nemám moc zahnutých dýmek, jedu si to hulení převážně rovně, čili tadlencta polovičatá bentka bude onou výjimkou potvrzující pravidlo. Rozmýšlel jsem se původně mezi dvěma half bentkami, ale tahle to nakonec vyhrála, protože má vydařenější kresbu. Ne že by dřevo bylo úplně dokonalé — je to spíše mix různých grainů — díky tomu ale fajka nestála milion (jenom polovinu). Nutno uznat, že z pravé strany má na hlavičce vskutku překrásná ptačí očka. Z levé strany jdou spíše plameny, ale ani to není úplně marná kresba a nebude třeba stydět se s tou dýmkou chodit ven. Nad žlutým akrylátem použitým pro náústek jsem slintal už minule, tak se mu nebudu nijak zvlášť věnovat, a zmíním raději rozměry. Není mi pořád jasné, co mě to napadlo — koupit si tak obrovskou dýmku —, ale už se holt...
Brebbia Ninja Ambra 301
Jelikož jsem přes léto mocinky pracoval, chodil pravidelně se psem a vynášel smetí, zasloužím si po delším čase novou dýmku. Kupodivu jsem měl ve sbírce jen dvě italské fajfky, obě Savinelli, a tak jsem si bez většího rozmýšlení vyvolil pěknou taliánskou Brebbii. Ninja! Vyznačuje se nejen slušivým kundózním logem na náústku, zejména ale atypickým tvarem a zvlášť příjemnými detaily. Dýmka je to mírně prohnutá, odborníci by asi řekli quarter bent, a tvarem nejvíce připomíná tzv. prince, který někdo tlakem seshora poněkud zploštil. Mám docela rád široké oválné krčky, tady je přesně takový. Do žluté barvy jsem se zamiloval už dávno, a proto žlutý akryl s kundou navrch patří mezi materiál, který mne vzrušuje ze všeho nejvíce. Zvlášť když obsahuje efektní aplikaci v barvě vyběleného análu dřeva. Hlavička nemá nijak výjimečnou kresbu (i když z pravé strany je vlastně docela pěkná), ale fajfka nemá žádné kazy a nebyla drahá. Vytkl...
Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme
Pánský obchod Le Premier léta provozuje blog Muži v Česku. A teď si k němu ještě vymysleli stejnojmenný časopis, aby se po večerech zbytečně nenudili. Je to vcelku imposantní dílo (120 stránek) plné různých článků o stylu, autech, motýlkách, sexu a jánevímčem. Nu a abych šířil Pravdu, Lásku a Hulení i mimo Fejsbuk a své četné blogy, napsal jsem pro pány taky dva textíky. První z nich je jakási veselá esej, co se jmenuje Proč byste rozhodně neměli kouřit dýmku, druhý text nazvaný Odpaňujeme, zakuřujeme a nakuřujeme je spíše rukovětí začínajícího dýmkaře s praktickými návody ke kuřbě. Citlivé ilustrace mi k tomu laskavě připravil Mastro de Paja Lukáš Hudec. Dvě krátké ukázky si můžete přečíst tady, pro časopis ale upalujte do Černé růže Na Příkopě nebo do Galerie Orlí v Brně, nejspíš tam ten plátek budou mít. V době orientované na výkon, efektivitu a účelné trávení času jsou veškeré staromódní...
Vyhlašuji pátrání po třech svých dýmkách
V životě se dějí téměř samé zábavné a potěšující věci. Zvláště pak v Brně, v pět hodin ráno, v Poslední leči. Při jednom takovém krásném večírku ve čtvrtek 16. 6. jsem dostal vynikající nápad, že si dám na dobrou noc dýmku. I vytáhl jsem své zachovalé kožené pouzdro Peterson, vytasil jednu z dýmek, nacpal si čerstvě otevřený Huber English Balkan a připálil oblíbeným Zippem. Vzhledem k blíže nespecifikovanému počtu promile jsem si kouření asi moc neužil; ostatně zanedlouho jsem odešel na kutě a nedlouho poté už spinkal jako mimino. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si ráno uvědomil, že ze čtyř dýmek mám pouze jednu! Tu, kterou jsem si při odchodu ledabyle hodil do tašky. Pouzdro se třemi latakiovými dýmkami včetně zapalovače jsem nechal ležet v Leči. Druhý den však žádné z věcí neměli na místě činu nejmenší tušení. Tímto tedy vyhlašuji pátrání po třech dýmkách. Kdybyste je někdo náhodou někdo někde viděli...
Nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík!
O foglarovkách píšu obyčejně na svůj typografický blog, ale dnes udělám malou (a krátkou) výjimku. Musím se totiž vyznat z vleklé schizofrenie, která mne léta pronásleduje. Ačkoliv jsem odkojencem ideálů Jaroslava Foglara, mezi které patří důsledný odpor ku kouření, věnuji se dýmkařskému koníčku. Vím, že je v tom velký rozpor, ale nemůžu jinak. Snažím se proto aspoň sportovat, protože si vždycky vybavím ikonický výrok Jirky Kalouse, který se objevil v seriálových Rychlých šípech a jemuž vděčím za nadpis tohoto textu. Jakže mi to řekl Mirek? Nikdy není příliš pozdě, nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík! Ano, vážení, je to tak. Snad mně to Jestřáb — dej mu pámbu klidné odpočinutí — odpustí, že fotím své foglarovky a ježky v kleci na stejném místě, kde obyčejně pořizuji fotografie nových dýmek. Jediný rozdíl je, že tentokrát jsem nepoužil fotostan. Zdálo se mi, že si rychlošípácké téma víc zaslouží tu naši oprýskanou zídku u domu...