Designu dýmkových tabáků jsem se už sice věnoval před třemi lety, od té doby se mi ale povedlo sbírku starých plechovek od firmy Dunhill nepatrně rozšířit — tady jsou. Grafické (a technologické) zpracování dunhillovských tabáků je mi velice blízké, především verze z období s vysokým logem z neproporcionálního písma vyniká elegancí a typografickou čistotou. Jde o řešení platné i dnes, po třiceti nebo čtyřiceti letech, a měnil bych na něm minimum. Tabákové plechovky jsou občas k dostání na eBay, a když člověk vyfiltruje nabídky z USA (kvůli přepálenému poštovnému), podaří se mu nakoupit ledacos od Britů, Němců, Italů nebo i Chorvatů. Zvlášť po My Mixture 965 jsem toužil dlouho, protože je to má oblíbená směs tvořená cavendishem, latakií, virginií a orientály. Navíc typograficky je zde uvedená verze ze 70. let o dost podařenější než současná produkce — ono dětinské písmo je mi neskonale milejší než ta...
Peterson 1865 Mixture
Zatímco fajfky od irského Petersona nepatří mezi mé největší favority (čest výjimkám), k jeho tabákům mám o něco vřelejší vztah. Může za to především latakiový Old Dublin, který považuji za jednu z nejuniverzálnějších směsí na trhu. O tom tabáku se nemluví často, protože jej bereme jako samozřejmost, ale kdekdo vám potvrdí, že se jedná o hezky vyváženou směs s optimální vlhkostí a výborným hořením. Pěkný řez a dohořívání až do konce, to jsou vlastnosti společné všem tabákům anglického typu, které jsem od Petersona kdy měl. Zásadní nevýhodou Old Dublinu je fakt, že Peterson nemá v portfoliu žádné stylové příbuzenstvo. (A Balkan Delight mi nechutnal, obsahoval málo latakie!) To se konečně změnilo v okamžiku, kdy na trh dorazila Original 1865 Mixture z edice Founders Collection, připravené ku příležitosti 150. výročí založení firmy. Nejsem velkým přítelem různých výročních tabáků a limitovaných edicí — bývají to...
Comoy’s Tradition Liverpool (133)
Není moc krásnějších dýmek než obyčejný rovný billiard či jeho varianta s prodlouženým přířezem — liverpool. Když si člověk potřebuje oddychnout od hluku velkoměsta, freneticky blikajících reklam a všeobecného vizuálního smogu vůkol, uchyluje se k tichému rozjímaní v křesle a vybírá sobě dýmku z nejklasičtějších. Stejně činí i proplešatělý typograf, dávaje průchod své zálibě v minimalismu a střídmosti. Střídmosti, jež aspoň částečně vytváří oponenturu vůči ukřičenému světu, kde kdejaký blbý kartáček na zuby musí mít „zajímavý“ tvar. Světoznámá firma Comoy’s v minulém století významně přispěla k udržení a prohloubení věhlasu anglických dýmek, třebaže její zakladatel François Comoy vyráběl se svými sourozenci fajfky už od roku 1825 ve francouzském Saint-Claude. Historie téhle firmy je dlouhá a nebudu se jí zde věnovat, protože to za mne udělali jiní (Pipedia). Místo toho napíši několik slov o fajfce, kterou jsem...
Stanwell 239
Když už jsem psal o Sixtenu Ivarssonovi a jeho příspěvku k severské dýmkařské tradici, mohl bych se podělit i o druhou svou dýmku z té doby. Tvar číslo 39 je ukázkovým představitelem vejčitých Ivarssonových dýmek, těch různých quarter a half‑bentek v normálním provedení i s aplikacemi z bambusu nebo rohoviny, jak je dobře známe z historických katalogů a od movitějších sběratelů, než jsem já. Oproti Sixtenově tvaru číslo 30, který jsem si kdysi pořídil, se tento liší zejména provedením krčku, jenž není nasazen na hlavičku přímo, ale v jakémsi vředovitém oblouku, typickém pro šedesátá léta nebo některé plné bentky od Petersona. Celkově je dýmka lehčí a štíhlejší než číslo 30, je to ale dáno částečně tím, že takřka všechny novodobé fajfky jsou robustnější než jejich historické verze — totéž platí i pro tvarové výdobytky dědy Ivarssona. Za unikátní považuji zejména známé stanwellovské řešení náústku...
Stanwell Old Briar 559
Sixten Ivarsson patřil mezi nejvýraznější postavy dýmkařské scény vůbec a stal se mimo jiné synonymem pro skandinávskou dýmkařskou tradici. V době nedostatku anglických dýmek se postupně vypracoval z neznámého opraváře fajek až na světozámého pipe makera a zakladatele světoznámé dýmkařské dynastie (dýmky navrhuje syn Lars i vnučka Nanna). Ale především Sixten Ivarsson vnesl do oboru cosi úplně nového. Ačkoliv začal své první fajfky tvořit jako nápodoby a parafráze klasických anglických tvarů, už od začátku si tradiční tvarosloví po svém aktualizoval. Nejdřív jen nenápadně, později už dramaticky a nebojácně. Sixten své dýmky zeštíhloval, hlavičky nakláněl do tupého úhlu ke krčku, po čase přišel s mnoha originálními tvary. Nebyly to jen typické ivarssonovské vejcovité hlavičky, ale též první severské freehandy inspirované kresbou dřeva a také krásné dýmky s aplikacemi z bambusu nebo rohoviny. Své jméno spojil Sixten mimo...