Kouřeníčko, to je naše potěšeníčko aneb Líná huba, holé neštěstí. Tak jsme si na buňce usmysleli, že ještě před koncem roku uspořádáme přebor v pomalém kouření o titul a funkci předsedy klubu. Šťastnému vítězi pak bude nutno až do smrti uctivě vykat, klanět se až k zemi, dávat přednost ve dveřích i u žen, jakož i pravidelně donášet kromě klepů též rozličné dárky nemalé hodnoty. Jak se domluvilo, tak se i vykonalo. Protože jsme ale neměli v úmyslu týrat své rozmlsané krněnské jazýčky dalším soutěžním tabákem nevalné pověsti a chuti, odhlasovali jsme „na půdorysu ká devítky“, že budeme kouřit Marlin Flake od skotské firmy Rattray’s — hladkou směs černého cavendishe, výběrové virginie a špetky perique. Za vydatného přispění sponzorů všeho druhu (budou zmíněni ve speciálním okénku) jsme se tedy mohli pustit do samotného poměřování sil. Závod probíhal dle standardních pravidel, takže jsme dodrželi jak dvě sirky a dřevěné dusátko...
Seminář nekonečně dlouhého kouření
Když už jsem měl to štěstí a dostal zdarma hezký seminář soutěžního kouření od Martina Pedaina, přišel mi na mysl ten báječný nápad, že bychom mohli něco podobného uspořádat pro celý náš krněnský mančaft, ať mi hoši v šatně pořád nebrečí na rameni, že neumí kouřit a ostatní závodníci se jim smějí a dělají na ně při tom sprosté posunky. Martin byl kupodivu velmi ochotný a přijechal bryskně do naší tělocvičny v Atriu poučit nás, jak se to dělá, aby člověk pořád jenom vyhrával a nemusel se do smrti stydět, že má na diplomu třísté osmdesáté šesté nebo kolikáté vlastně místo. Zamluvili jsme proto na úterý tři stoly a přišlo nás ještě víc než obvykle, řekl bych tak dvě fotbalové jedenáctky včetně několika nadějných mladých kádrů. Večer byl rozdělený na dva poločasy, aby měl Martin možnost vystřídat strany (stoly) a pověnoval se dostatečně všem, co měli zájem něco nového se přiučit. Toť se ví, že někteří matadoři dopředu remcali, že už...
Dr Boston Griffon (Dublin)
Včera jsem oblažil svou návštěvou pana magistra Hniličku, kolegu z brněnské buňky. Přemek — pakliže zrovna nedýmkaří — hákuje coby knihovník na brněnské Masárně a mimo to se dlouhodobě zabývá divadlem, rozhlasovými hrami a vlastně mluveným slovem obecně; důsledně katalogizuje na Mluveném panáčkovi a přispívá Do ucha. Protože kromě těch dýmek sdílíme i další záliby — knížky, gramodesky a mluvené slovo — byl to moc příjemný a informačně vydatný večer, ze kterého jsem si odnesl jeden důležitý poznatek — nejsem jediný ouchyla zavalený knížkami a podobnými nesmysly. Probrali jsme se postupně starými šelakovými a novějšími jazzovými deskami, prohlídli si pár knížek o češtině a Krakonošovi (Rübezahl!), abychom se nakonec dostali zpátky ke sbírce dýmek, zejména k těm kusům „s příběhem“. Na rozdíl ode mne není Přemek žádný novic, tak má hned několik hromad dýmek různých tvarů a různě pohnuté historie. Mezi těmi zahnutými kyji...
Šestnáctiletý Frog Morton
Už si ani nevzpomínám, kdy jsem poprvé viděl tabákové piksle ze série Frog Morton od americké firmy McClelland. Každopádně jsem z nich byl hodně nadšený, protože obsahují bezvadné ilustrace starého slizkého žabáka. Nejstarší z řady je tabák prostě nazvaný Frog Morton, později se objevily další čtyři druhy, a to Frog Morton Across the Pond, Frog Morton on the Bayou, Frog Morton on the Town a Frog Morton’s Cellar. Všech pět spadá do kategorie mého oblíbeného anglického stylu, ve kterém základ tvoří virginie doplněná o latakii, případně orientál nebo perique. Všechny tabáky mají příznivé recenze a těší se oblibě, takže jsem měl eminentní zájem obstarat si aspoň některý z nich ku kouření i k potěše oka. Smůla je, že americké tabáky se do EU nedovážejí a současná celní politika a limity pro dovoz tabákových výrobků moc nenahrávají těm, co by si rádi nechali něco poslat poštou. Nedávno se na mě ale usmálo štěstí, protože se na eBay...
Taras Buľba — retro huľba
Zkusit se musí všechno. Každá zábava něco stojí. Na něco se umřít musí… Ještě pár takových přísloví si budu muset vyhledat, vypsat a mít je trvale na očích někde poblíž pracovního stolu, abych někdy v budoucnu z hlavy vytěsnil pořád ještě čerstvou zkušenost s prehistorickým tabákovým výrobkem slovenské provenience. Až vám zase někdo bude tvrdit, že největší hrdinové naší země bojovali v perutích RAF nebo ve francouzských legiích, nevěřte mu ani nos mezi očima. Největší občanskou odvahou totiž bylo nacpávat každý den do fajfky toto smrduté seno, prodávané v trafikách pod (jinak slibným) názvem Taras Buľba. Informativní okénko: Tabák (?!) dostal jméno podle postavy z Gogolovy typicky béčkové sbírky Mirhorod. Taras Buľba byl jakýsi duchem slabý ukrajinský kozák, který měl dva syny. Jednomu z nich se začala zapalovat lejtka a zamiloval se do sličné Polky. V kterékoliv normální rodině by to pravděpodobně bylo docela OK, ale ne tak...