O foglarovkách píšu obyčejně na svůj typografický blog, ale dnes udělám malou (a krátkou) výjimku. Musím se totiž vyznat z vleklé schizofrenie, která mne léta pronásleduje. Ačkoliv jsem odkojencem ideálů Jaroslava Foglara, mezi které patří důsledný odpor ku kouření, věnuji se dýmkařskému koníčku. Vím, že je v tom velký rozpor, ale nemůžu jinak. Snažím se proto aspoň sportovat, protože si vždycky vybavím ikonický výrok Jirky Kalouse, který se objevil v seriálových Rychlých šípech a jemuž vděčím za nadpis tohoto textu. Jakže mi to řekl Mirek? Nikdy není příliš pozdě, nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík! Ano, vážení, je to tak. Snad mně to Jestřáb — dej mu pámbu klidné odpočinutí — odpustí, že fotím své foglarovky a ježky v kleci na stejném místě, kde obyčejně pořizuji fotografie nových dýmek. Jediný rozdíl je, že tentokrát jsem nepoužil fotostan. Zdálo se mi, že si rychlošípácké téma víc zaslouží tu naši oprýskanou zídku u domu...
Petr Pipes Bulldog Sand
Jedna čerstvá fajfka, ještě teplá. Vzpomínám si, že už před rokem jsem si udělal menší rešerši mezi klasickými buldoky, především mezi těmi krásnými starými od Dunhilla. Obyčejný pejsek mi ve sbírce doposud chyběl, protože mám jen jeden spigot od Petersona a jednoho českého buldočka ze soutěže. Sami uznáte, že ani jedna dýmka nesplňuje moje výchozí požadavky na čistý základní tvar. A protože vím, že klasické fajfky umí — kam oko dohlédne — nejlépe Petr „Peťák“ Libora, kolega z pražské buňky, požádal jsem ho konečně minulý týden, aby pro mně vystrouhal reminiscenci na ony dunhillovské kreace. Od Peťáka už dvě dýmky mám a obě jsou vynikající, proto jsem se nebál, že dostanu nějaký nepovedený pařez od domácího kutila se čtyřmi prsty na obou rukou dohromady. Peťákovi jsem ukázal několik obrázků vysněného tvaru a sepsal základní proporce dýmky, jako byla délka 130—140 milimetrů, komora 20×30, pískované provedení, bezfiltr a náústek z akrylu nebo...