Takže pane řediteli, kde máme popelníček? — Milouš Zeman
Tady je. Nechal jsem si ho nadělit od spanilomyslné dívky. Chodí relaxovat do keramické dílny a vyrábí tam různé hliněné věci, tak mě napadlo nakreslit si popelník. Kdybych měl někdy chuť sednout si na zápraží nebo na dvorek, bafat tam a řešit všemožné nemožné věci.
Procvičil jsem si při tom trochu technické kreslení (včetně kótování!) a vznikl mi jednoduchý design. Nízkému hranolu dominuje čtvercová výseč na popel, ze tří stran lemovaná štěrbinami pro odkládání doutníků. Kdyby přišla nějaká gentlemanská návštěva. V poslední třetině se nachází třeskutě elegantní odkládací pultík s prohlubní ve tvaru jehlanu, kam se ukládá rozpálená anebo dokouřená dýmka.
Musím uznat, že se to paní Spanilomyslné povedlo. Na výsledku je vidět ruční práce. Hrany nejsou dokonalé, ale ani to nebyl záměr, díky tomu má výrobek ducha. Danke!
Moc pěkné, takové starobylé…
Shora je to polepené sametem kvůli nepoškrábání dýmky, nebo jen počmárané hnědým fixem?
U dýmkařských popelníků ještě bývá v popelišti nalepen kus korku kvůli šetrnému vyklepávání zbytků popela.
Rozhodně je smysluplnější v keramických kroužcích vyrábět takové popelníky než třeba trpaslíky či zátiší s jelenem.
Ani samet, ani fixa, normální glazura. Je hladká, dýmku nepoškrábe. Korek není nutný, poněvadž frajeři vyklepávají dýmku o podpatky kovbojských bot. (Nebo jen zašmrdlají popel lžičkou a normálně vysypou.)