Soutěžní dýmku pro XIII. Klání, které se konalo v půli června v Havlíčkově Brodu, vyrobil Honza Klouček pod svou značkou JanPipes. Ve skutečnosti jde o velmi věrnou repliku dýmky krásnohorsko-havlíčkobrodského dýmkaře Antonína Zieglera, což je samozřejmě záměr a moc hezké gesto. Tyto krásné buldočky pod označením Monte Bello English Fashion No. 488 vyráběl Ziegler ve dvacátých letech minulého století, tudíž mají za sebou téměř devadesátiletou historii.
Fajfka je typickým představitelem takzvaného českého buldočka. Krátká, tlustá, robustní dýmka bez oné vytříbené elegance, jakou známe z Dánska nebo Anglie, přesto má jisté nezpochybnitelné kouzlo. Fanfarónské pojmenování English Fashion je třeba brát s velkou rezervou, protože s tradičními anglickými dýmkami výsledek nic společného nemá — jde patrně o podobný reklamní nástroj a trik, jako když Poul Nielsen pojmenoval svoji fabriku Stanwell. Na Zieglerově verzi je nejzajímavější brutální rustik, díky němuž dýmka víc než co jiného připomíná zvrásněné pohoří někde v Alpách. Je to skutečně extrémní zásah do briarového dřeva, díky kterému dýmka velmi hezky padne do ruky.
Honzova verze je asi o deset procent zvětšený Ziegler. Vzorová dýmka pro Klání měla na délku 135 milimetrů, ale nakonec se soutěžní kousky pohybují jen kolem 130 mm. Komora je vrtaná na 20 milimetrů, na výšku má 35, provedení dýmky je bezfiltrové a náústek z kvalitního ebonitu, zatím nejeví žádné viditelné známky používání. Váha je oproti vzorové 56gramové fajfce o něco vyšší, navážil jsem 62 gramů. Ačkoliv jde o relativně levnou soutěžní dýmku (vezmeme-li v úvahu, že přihláška na Klání stála sedm až osm stovek včetně tabáku, večeře, pronájmu sálu atd.), technicky je na tom fajfka víc než dobře. Vrtání bezchybné, náústek ve skusu krásně otevřený, probroušený, takže má dýmka fantastický tah. Kouří se z lehce, jen ta malá vzdálenost od komory ke konci náústku neumožňuje docílit opravdu chladného kouře. Jedinou seriózní výhradu můžu mít k čepu náústku, který byl příliš těsný, což téměř znemožňovalo normální sborku a rozborku. Čep jsem proto lehce ztenčil smirkovým papírem a namazal grafitem, teď už chodí bezproblémově.
Na soutěži jsme kouřili docela ucházející Stanislawův Irish Spring Flake, a tak jsem se rozhodl, že Virginie a flaky budu cpát do fajky i nadále. Zatím v ní střídám Marlina a Dunhill Flake, to jsou dvě stálice, které nikdy nezklamou.
