Workshop u Honzy Kloučka

Díky ogarům z brněnské buňky a především díky velkorysosti Honzy Kloučka jsem měl možnost zúčastnit se workshopu v Kostelci nad Černými lesy a následné pijatyky. Událost to byla náramná a až na jediný zádrhel (vybitou autobaterku a tlačení vozu z rygólu) dopadla nad očekávání hladce.

Z Brna jsme vyrazili v sobotu ráno v počtu šesti kusů a a ubytovali se v krásně zrenovovaném sirotčinci, ve kterém jsme si svorně rozbili hlavy o futra ve výšce metr sedmdesát. Protože mrzlo jak ve špatném ruském filmu, přesunuli jsme se bryskně do vytopené dílny, ve které na nás čekaly kromě mistra dýmkaře i bruyérové přířezy a hromada strojů vzbuzujících patřičný respekt.

Honza nás provedl všemi fázemi výroby dýmky, jak ji v průběhu své praxe vypiloval. Podle našich návrhů vybral dříví, tvar jsme posadili do dřeva, aby měla výsledná dýmka co nejlepší kresbu, a ořízli na pásové pile do hrubého tvaru budoucího výrobku. Po vyvrtání tabákové komory a kouřového kanálu Honza napasoval ebonitové nebo akrylové náústky a pustil nás ke strojům na opracování tvaru. Dýmky jsme naštěstí nekrouhali rašplí jako malí kreténi v dílnách na ZŠ, nýbrž brousili na smirkových kotoučích přimontovaných k elektromotorům, takže to šlo poměrně rychle i těm nešikovnějším, mezi které se (hrdě) počítám. Michal Hubacz svou dýmku sice ladil asi šest hodin, ale ti, co vyráběli z připraveného polotovaru, byli hotoví několikanásobně rychleji. Čas od času nás Honza zkontroloval a poradil s vyvážením tvaru, nebo vzal rovnou dřevo do ruky a za minutu z těch různě pokřivených nepodarků vytvořil o mnoho čistší tvar. Finální vyhlazení dýmky jsme udělali ručně smirkovými papíry.

Barva mořidla zvolená a namíchaná podle osobních preferencí každého pipemakera se nanesla na dýmku stylově čističem, nechala zaschnout, převoskovala a vyleštila k dokonalosti. Nakonec jsme nahřáli náústek a ohnuli do požadovaného tvaru. Voilá, první dýmka vlastní výroby je na světě. Takže se samozřejmě musí zapít v pivovarské hospodě, kde mají dobrou nefiltrovanou dvanáctku, jedenáctistupňového ježka a zabijačkové speciality. Pivo jsme zalili tullamorkami a šli spát těsně před tím, než obyčejně začínám vytahovat nechutné vtipy a různé smutné historie.

Musím sám sebe pochválit, za to, že jsem překonal vrozený ostych a nešikovnost a s Honzovou velkou pomocí zhotovil dýmku dle vlastních preferencí a designu. Bonus je, že jsem si neuřízl ruku a snad ani ostudu. Vynikající zážitek a navíc skvělá dýmka k tomu. Fotky vidíte všude kolem, delší fotoreportáž najdete tůdle.

Ještě na tomto místě je potřeba Honzovi poděkovat, že workshopy pořádá a lidem se ve svém čase věnuje. Za posledních několik let zorganizoval podobných akcí více než šedesát a vyrobil s amatéry i poloprofesionály stovky dýmek. To si zaslouží skutečný respekt.