Balkánské směsi

V posledních letech se roztrhl pytlík s dýmkovými tabáky, které ve svém označení používají slovo balkan ve smyslu balkánský. Napočítal jsem jich celých pětapadesát. Je to v prvé řadě chytrý marketingový tah, který se snaží zalepit díru po bájemi opředeném tabáku Balkan Sobranie (původně Sobranie of London), kterému věčnou slávu přineslo hlavně to, že se přestal vyrábět. Ovšem pamětníci tvrdí, že to byl fantastický tabák anglického střihu, jemuž se dalo máloco vytknout. Zatím jsem neměl příležitost starou Sobranii ochutnat a ani po tom nijak zvlášť usilovně neprahnu, protože nevěřím na nejlepší tabák ani dokonalý tabák ani na nenahraditelný tabák. Všechno na světě je relativní a lidé podléhají psychologii víc, než si dovedou připustit. Kdyby se dnes kupříkladu přestal vyrábět Nightcap od Dunhillu, mohl by klidně dosáhnout stejné úrovně proslulosti jako Balkan Sobranie Original Mixture, pokud se mu to už náhodou nepodařilo.

Protože ale takzvané balkánské směsi spadají do kategorie mých oblíbených latakií, v poslední době jsem jich vyzkoušel hned několik, abych zjistil, že si ve skutečnost nejsou moc podobné. Ale co to vlastně je ta balkánská směs a jak se liší od ostatních druhů na trhu? Tak tuhle velice správnou otázku si už kladlo několik lidí přede mnou, čili nebudu znovu vymýšlet kolo a odkáži vás na jeden článek od G. L. Pease (What is a Balkan Blend?) a ještě jeden od Boba Tate (The Mystery of Balkan Blends). Chcete-li zkrácenou verzi, tak se dá říci následující: označení balkan je v podstatě neologismus, v historii ani v oborové literatuře se nevyskytuje. Zatímco někteří tvrdí, že jako balkánské by se měly označovat směsi založené na orientálních (zejména tureckých) tabácích, mnohem přesnější bude zřejmě jiný výklad. Totiž že balkánské směsi jsou odvozené přímo z Balkan Sobranie Original Mixture a snaží se ji napodobit. Není těžké ověřit si složení: virginie, orientály, latakie. Přesněji řečeno dominující latakie, virginiový podkres a přídavek orientálů pro větší pestrost. Budu se proto držet tohoto výkladu a coby balkány dále označovat právě podobně komponované směsi.

Ironie nastane, když si uvědomíme, že ze stejného základu vycházejí zástupy dýmkových směsí označovaných tradičně coby směsi anglického typu anebo jen jako latakie. Příkladně tabáky od Dunhilla: jak Early Morning Pipe a London Mixture, tak i Nightcap, mění se jenom poměry jednotlivých složek. Podobně je na tom Artisan’s Blend či Old London od Ashtonu, Red Rapparee od Rattray’s, Old Dublin od Petersona a další. Možná že ale přece jen existuje jedna tajná ingredience, která vyčleňuje Balkan Sobranii z ostatních pokusů o silnou latakii, a je to makedonský (tedy balkánský!) tabák Yenidje. Ten není v plechovkách moc běžný, vím jen o dvou směsích od McClelland z edice Grand Orientals: Yenidje Highlander a Yenidje Supreme. Těžko říct, jestli to má nějaký zásadní význam — pochybuji.

Z balkánů, které jsou u nás k dostání, stojí rozhodně za zkoušku Stanislaw Balkan Latakia — jednak pro svůj vysoký podíl latakie, jednak pro vynikající poměr cena/výkon, je to skutečně docela levný tabák. Uváděné složení je latakie, virginie, orientál, kentucky a perique. Ve směsi jednoznačně dominuje silnější latakie, příjemně okořeněná orientálem. Tabák má hutnou vůni za syrova a také plnou, sytou chuť, dobře se zapaluje a slušně hoří, někdy u něj mám problémy s dokuřováním. Dostal jsem v létě stogramovou plechovku a dělá mi radost, patří mezi uzeninu, kterou si dopřávám pravidelně a rád.

Samuel Gawith Balkan Flake obsahuje pouze latakii a virginii. Trpí typickými neduhy Gawithových flaků, jako je přehnaně vysoká vlhkost, nepravidelnost plátků a jejich extrémní drobivost. Podezřívám Gawitha, že na rozdíl od konkurence svoje flaky nevyrábí z tabákových listů, ale spíše z opadu smeteného z podlahy. Obsah prachu a smetí je prostě neuvěřitelný. Plátky mají různou velikost a tloušťku, najdou se některé o tloušťce listu papíru a jiné o tloušťce několika milimetrů, ty tenké drží pohromadě asi jen silou vůle. Barva tabáku je uhelně černá s občasným světlejším flíčkem virginie a světlešedým flekem v barvě popela, u kterého jsem neidentifikoval smysl původ. Vůně za studena je dosti zvláštní a ne úplně příjemná, víc než latakii mi připomíná vyjetý motorový olej nebo jiné mazivo. Kupodivu i vlhký Balkan Flake se dá bez větších potíží zapálit, když se řádně nadrobí, a má překvapivě dobrou chuť. Nekomplikovaný dojem a temné, těžké tóny latakie, ze které občas vykoukne sladší náznak virginie. Kouřím ten tabák rád, ale stále si k němu hledám cestu, protože i na formě záleží.

Od Martina Pedaina jsem odkoupil hezky uleželý Huber Balkan, silnou domácí směs od mnichovské firmy Pfeifen Huber, založené údajně roku 1863. Tabák se prodává ve stogramovém plechu, ale k nám se nedováží a z Německa jej odmítají do České republiky zasílat, což je velká škoda, protože je výborný. Na webu sice výrobce tvrdí, že směs obsahuje devadesát procent latakie plus virginii, kentucky a black cavendish, ale ta procenta mi moc nesedí. Ne že by v něm bylo málo latakie, to naopak, ale je chuťově mnohem komplexnější a zajímavější. Extrémně hutný dým, opulentní aroma a ztopořené chuťové pohárky. Budu si muset zajistit pravidelný přísun od nějakého spřízněného skopčáka.

Gawith Hoggarth Balkan Mixture jsem měl zatím jen dvakrát, ale bylo to příjemné kouření. Ve srovnání s ostatními balkány mi Gawith přišel o něco slabší a jemnější, místy se o slovo hlásí jakési florální podtóny, rozhodně bych si mohl koupit aspoň jednu malou tobolku pro další testovací účely a finální verdikt.

Největším zklamáním pro mě byl nový příspěvek k tématu, a to Peterson Balkan Delight. Překvapivě plochá a nudná směs, údajně složená z latakie, virginie a perique. Předně jsem měl potíže identifikovat jakkoliv významnější podíl latakie, je jí zoufale málo. Úplně chybí barevnost aromatických orientálních tabáků a komplexnost, kterou známe ze značky Old Dublin od stejné firmy. Nevím, kde udělali soudruzi z Dublinu chybu, jestli mi jen podstrčili plechovku bez latakie, ale má motivace koupit si dalších padesát gramů je v danou chvíli nulová.

Ať si kdo chce co chce říká, do svého malého přehledu musím zařadit i tabák, který sice ve svém názvu nic balkánského nemá, ale do výčtu prostě patří. Je to už zmíněný Dunhill Nightcap, jenž pro mě ztělesňuje silnější latakii s příměsí kvalitního orientálu a bohatou chuťovou paletou, ostatně psal jsem už o něm víc tadyhle. Řadím ho do oblíbené kategorie latakiová nálož, ve srovnání s většinou konkurence totiž nabízí ještě smyslnější požitek. Typický večerní tabák, který mi chutná natolik, že si ho dám klidně i ráno!

Pakliže člověk nepodléhá reklamnímu šálení, ztělesněnému adjektivem balkan, pak si podobně příjemnou chuťovou zkušenost může dopřát i s jinými tabáky. Zmínil jsem už Asthonův Artisan’s Blend a Petersonův Old Dublin, s těmi těžko uděláte chybu. Za zkoušku určitě bude stát ten revival Balkan Sobranie od J. F. Germain & Son. Ale budu usilovat i o Sasieni Balkan, který jde v napodobování Sobranie tak daleko, že nestydatě kopíruje i design plechovky. Máte-li zkušenost s dalšími latakiemi/balkány, prosím doporučte, budu vás blahořečit.